Gabriel prožil celý svůj život v Brně, i když jeho tatínek pochází z Maďarska. „V Brně jsem i studoval, a to aplikovanou matematiku, bavila mě ta těžká výzva, ale věnuji se něčemu jinému – parkouru,“ říká Gabriel Harangi.

Nepotřebují náčiní, občas ani boty

Akrobatický sport parkour je založen na překonávání překážek, jako jsou skály, stromy, stěny, lavičky atd. „Vyžaduje komplexní trénink. Obsahuje prvky lezení, atletiky, gymnastiky, break dance,“ tvrdí sportovec.

Na rozdíl od gymnastů, parkouristé nepotřebují náčiní. Stačí jim, co najdou v lese či ve městě. „Hodně sportů funguje podle toho, jaké mají náčiní. Třeba právě gymnastika. My někdy nenosíme ani boty,“ říká Gabriel.

Video
Video se připravuje ...

Pro Gabriela Harangi je parkour koníček i práce. Markéta Mala

Parkouristé se nebojí stát na třech prstech 

Mnoho lidí považuje parkour za extrémně nebezpečný sport. „Nebezpečí je relativní věc. My se tlačíme do situací, které nejsou bezpečné pro běžného netrénovaného člověka. Jako když v cirkusu akrobat chodí po laně,“ vysvětluje sprotovec.

Parkouristé se nebojí stát na třech prstech na úzké zdi, dělat různé druhy nebezpečných skoků nebo běhat po úzkých trubkách. „Člověk se nesmí bát ani padat. Při pádu své tělo aktivně používám, sbalím je do kotoulu, udělám hvězdu, pád není negativní,“ říká Harangi.

Parkour? Drezura koní nebo akrobacie těla

Plete si ještě někdo tento sport s parkourovým skákáním a drezurou koní? „V poslední době sport získal hodně popularity a je už známý. Dřív se stávalo, že si název lidé pletli s parkurovým cvičením koní. Starší generace si to ještě plete,“ směje se.

Gabriel se parkourem i živí. Od září loňského roku vede v Brně tělocvičnu, kromě toho trénuje a projektuje speciální hřiště. Sportu samotnému se věnuje už více než deset let. „Jsem jedním z dinosaurů tohoto sportu,“ vtipkuje. 

Fotogalerie
8 fotografií