Boček opustil Němci okupovanou republiku v roce 1939. To mu bylo šestnáct let. „Odešli jsme s kamarádem Bořivojem Sedlákem na popud jeho otce. Říkal, že naši legionáři si vybojovali republiku už během první světové války a měli bychom si z toho vzít příklad. V Maďarsku jsme však skončili v kriminále,“ vzpomíná Emil Boček.
Jídlo se tady nabíralo z ešusů rukama, a tak brněnský přeběhlík začal vyrábět a prodávat lžíce. Ve stolárně totiž našel odřezky dřeva a na smetišti rezavé pilky. „Z Maďarska jsem to vzal přes Bejrút do Marseille. Ve Francii ze mě udělali radistu,“ říká. V britském Cholmondeley se stal mechanikem a po přidělení k 312. stíhací peruti opravoval »letecké draky«.
Facky seržantovi
„Jednou jsme měli zapít odchod kamaráda z pilotního výcviku. U baru jsem zaslechl anglického leteckého seržanta, jak vyslovuje sprostou nadávku na nás, na Čechy. Chytil jsem ho pod krk a dostal ode mě facku zprava i zleva. Na druhý den mě polní soud poslal do basy na 168 hodin. Vyhledal jsem velitele Honzu Prokopa a postavil ho před rozhodnutí, že buďto ať mě pošle mezi piloty, nebo do kriminálu. Nakonec jsem dosáhl svého,“ říká generálmajor ve výslužbě, kterého přeřadili mezi piloty.
Po leteckém výcviku v Kanadě a návratu do Anglie začal létat na legendárních stíhačkách Spitfire. „Kokpit letadla jsme museli umět lépe než věřící odříkat otčenáš. Učili jsme se střílet na pozemní cíle, pytle i střemhlavě bombardovat,“ popisuje Emil Boček okamžiky už jako pilot 310. stíhací perutě.
Zázrak nad mořem
V Anglii se dvakrát znovu narodil. Musel třeba nouzově přistát na poli mezi krávami. Zřejmě nejvíce se ale zapotil při jednom z návratů na letiště, když zhasl motor na jeho stroji a začal následně padat. Otevřel si kabinu, odpoutal se a v duchu se zapřisáhl, že stroj opustí až 300 metrů nad mořem.
Jenže do ledové vody se mu v listopadu nechtělo, proto z původní výšky ještě něco slevil. A dobře udělal. V poslední chvíli totiž motor naskočil a se štěstím se tak vrátil na domovské letiště.
V 93 letech znovu za kniplem
Na poslední operační let vzlétl 12. května 1945, při osvobozování ostrovů u Francie. Po válce si otevřel opravnu motocyklů a po roce 1948 pracoval v Mototechně. Od roku 1958 pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd. Žije v Brně.
Do leteckého deníku si Emil Boček zapsal z 570 nalétaných hodin 26 bojových. Předloni si v Anglii sedl znovu do legendárního Spitfiru, a dokonce si v něm na chvíli převzal řízení.
Udělená vyznamenání
* Řád Bílého lva
* 2x Čs. válečný kříž
* Čs. medaile Za zásluhy
* Čs. vojenská pamětní medaile
* Medaile Za chrabrost
* Záslužný kříž MO ČR
* Čestný pamětní odznak 50 let NATO
* Kříž obrany státu MO ČR