Publikum složené z lidí různé sexuální orientace v prvních minutách vystoupení rozesmála hláškou, že by přece jen blázen nechal do sebe řezat. Lucie se narodila jako Petr Brychta a už od dětství se věnovala herectví. Mezi její nejvýraznější muzikálové role v původní identitě Petra patřil Filip v pražském inscenování muzikálu Starci na chmelu.

Jako Petr se už od mateřské školy necítila dobře v mužské roli, kterou jí společnost nutila. Bojovala s tím do svých pětatřiceti let, než se odhodlala stát sama sebou, tedy ženou. Bývalý zaměstnavatel neumožnil Lucii po operativní a legální změně pohlaví návrat na jeviště, tak se vydala cestou autorské tvorby a úspěšně uvedla v Praze a Brně vlastní inscenaci Jsem žena. Připravuje další představení a mezitím přijala možnost moderovat filmový festival sexuálních menšin.

Video
Video se připravuje ...

Lucie Brychtová na festivalu Mezipatra Markéta Malá

Rozhovor s Lucií Brychtovou

V čem spatřujete význam festivalu Mezipatra?

Je dobré hovořit o tom, že zde existuje menšina. Lidé, kteří mají jinou sexuální orientaci. Není od věci připomínat to většinové společnosti.

Překvapilo vás, že jste byla oslovena jako moderátorka?

Potěšilo mě to. Nejdříve jsem se tomu zasmála. Pak jsem si řekla, proč ne? Pro mě je to premiéra. Protože jsem ještě příležitost moderovat neměla, beru to jako divadelní představení.

Byla jste ráda, že se díky moderování podíváte do rodného Brna?

Jsem rodilá Brňačka a na Brno nedám dopustit. I když jsem kvůli divadelnímu angažmá pracovala například v Pardubicích, do Brna se ráda vracím. Samozřejmě i soukromě za rodinou.

Pojem gay a lesbička je známý, transgender už méně. Domnívala jste se i vy sama, že jste gay?

V šestnácti letech jsem šla sama za odborníkem, sexuoložkou. Ta mi sdělila, že jsem vyhraněný gay. Žila jsem tedy nějaký čas v tom domnění. Nikdo se mě tehdy neptal, zda se cítím být ženou a já sama jsem o tom nemluvila.

Kdy jste vy sama zjistila, že jste se narodila v těle muže, ale cítíte se být ženou, a jste tedy transgender?

Asi v sedmnácti letech jsem viděla filmový dokument, z něhož jsem vše pochopila. Díky němu jsem si uvědomila naplno, že nejsem gay, jsem transgender člověkem.

Bylo pro vás asi dvouleté období přeměny pohlaví těžké?

Nebylo to pro mě těžké. Člověk jde k vysněnému cíli a cítí, že se vše harmonizuje. Někdo jiný to ale může prožívat jinak.

Kdy jste řekla své rodině a přátelům, že jste transgender?

Až ve chvíli, kdy jsem věděla, že podstoupím přeměnu. V pětatřiceti letech jsem se odhodlala říct veřejnosti, že toto je můj problém a musím ho řešit. Pak šlo vše ráz na ráz, za rok a půl byla operace.

Jaká byla reakce rodiny a přátel?

Od rodiny a přátel jsem měla vždy obrovskou podporu. Problém nastal v pracovní oblasti. Od operace jsem se na jeviště vrátila pouze ve vlastních autorských projektech. Pracuji jako nápověda v Praze v Národním divadle.

Popularitu si získala inscenace inspirovaná vaším životem „Jsem žena“. Stále ještě ji uvádíte?

Odehrají se už jen jedno nebo dvě představení pro domovskou scénu, pro kterou bylo vytvořeno. V Bratislavě v Red Cat Cabaret Clubu Lucie Siposové.

Proč se už inscenace nebude uvádět?

Diváci sice měli zájem, ale je to terapeutická výpověď, od které se nyní potřebuji odříznout.

Bylo to pro vás emočně náročné?

Ano. Hra vypráví o mém životě od dětství až do současnosti, kdy se z muže herce stala žena nápověda. Je to autobiografický příběh. Představením jsem dala najevo, že tady stále existuje herečka, která sice dříve byla hercem, ale změnou pohlaví talent neztratila. Po operaci ode mě dávali profesně ruce pryč a nedovedli si mě jako herečku představit. Proběhlo dvanáct repríz, teď se od toho chci odstřihnout. Chystám nový projekt.

Můžete prozradit víc?

Netýká se vůbec transgender problematiky. Bude to hudební komedie v pražském Divadle Na Prádle. Aktuálně jednám se známými herci, kteří se stanou součástí představení.

Fotogalerie
11 fotografií