Jste Plzeňáci, co vás spojuje s hlavním městem Prahou?

Já a Matyáš (bicí) už v Praze několik let bydlíme, máme tu rodiny, kanclík a dvě manažerky v něm. Z Prahy jsou i naši zvukaři, točíme tu alba a klipy, děláme rozhovory, máme tu kamarády, chodíme tady do barů a na koncerty, do divadel a restaurací... Jen ty Lítačky nám zatím chybí.

Kdybyste měli Prahu ve zkratce charakterizovat, co by zaznělo?

Bary, kolony, padací mosty, dobrý jídlo, dobří přátelé, drahý bydlení, Velká Chuchle.

Která místa v metropoli máte nejraději?

Jak kdo. Za sebe jmenuju bar Bukowski, Vyšehrad, Jazz Dock, botanickou zahradu na Novém Městě, kam jsem chodíval s kočárkem. Třeba Pepa (kytara) má ale z Prahy, myslím, nejraději obchvat – nejsme všichni úplně vášnivými obdivovateli našeho hlavního města.

V jakém sále nebo klubu se vám v Praze nejlíp koncertuje, popřípadě váš vysněný koncertní prostor?

I to je dost subjektivní, mně osobně se výborně hraje v Rock Café, v Roxy, Jazz Docku, těch míst je ale daleko víc. Matyáš by jistě zmínil Forum Karlín, Pepa zase O2 Arenu…

Momentálně budete mít v rámci turné koncerty také v Rock Café, proč právě tady? Máte ke klubu nějakou speciální vazbu?

Je to klub, kde jsme hráli už v pravěku, byla to taková první pražská hospoda, kam jsme chodívali na koncerty nebo vypít si něco ostřejšího. Pamatuju si, že jeden čas jsem sice ještě pořád bydlel v Plzni, ale v Rock Café mi vždycky automaticky bez ptaní nalejvali dvojitýho Jamesona bez ledu, což jsem tehdy pil. To značí, že jsme tam byli vskutku často. Dobře se tam hraje, jsou tam ke kapelám vstřícní a máme to tam moc rádi.

Je pro vás Praha, coby pro úspěšné muzikanty, inspirativní? Vidíte nějaký rozdíl oproti vaší rodné Plzni?

Ano i ne. Myslím, že moji kamarádi z Prahy si oproti těm plzeňským víc udržují přehled o současný muzice, hodně toho poslouchaj, sdílej na sítích, zkoušej třeba i se svejma kapelama nějak soudobě hrát. To je fajn, protože nebejt jich, jsem přesvědčen o tom, že Pink Floyd jsou děsně odvázaná moderna – jsem trochu zamrzlej v minulosti. Tak takhle alespoň trochu vím, co se děje. Navíc tady ustavičně hrajou nějaký super kapely, na který je pak člověku stydno nechodit, když je má prakticky za barákem. Takže v tomto smyslu je Praha určitě inspirativním místem.

Máte v Praze i zkušební prostor?

S Mandrage máme zkušebnu v Plzni, v Praze máme jenom kanclík. My skoro nezkoušíme, máme pár zkoušek před nahráváním, občas třeba jednu zkoušku před turné, takže ten plzeňskej prostor nám slouží spíš jako sklad bordelu, než že bychom měli nějakou super zkušebnu. Ale Matyáš si platí jednu místnost v Nuslích, kam si s ním chodím tak dvakrát do roka zajamovat, to je dobrý.

Jak jste se dali vůbec dohromady, můžete stručně popsat vaše začátky?

To bylo tak. Víťovo (zpěv) otec má s tím Matyášovo už léta letoucí kapelu, hrajou flamenco. Jednou měl tenhle Víťův otec čtyřicátiny, a jelikož Matyáš už tehdy hrál na bicí a Víťa na kytaru, napadlo jejich táty, že by jim mohli k narozeninám zahrát jejich synové. Takhle se kluci poprvé potkali, na koncertě, kde hráli pro Víťovo tátu. Jelikož se viděli prvně, neměli jméno, pročež je moderátor uvedl coby Mandrage, což už klukům zůstalo. Stejně jako ta kapela.

Zlomové okamžiky nebo písničky v průběhu téměř dvacetileté éry vaší kapely?

Těch bylo! V roce 2004 se přidali Pepa s Coopim (basa), v roce 2007 kluci vydali svou první opravdovou desku, o dva roky později vyšla jedna z našich nejúspěšnějších písniček, Hledá se žena, a do kapely jsem přišel já. Další velkou událostí byly Šrouby a matice, první vyprodaná Lucerna (ta malá), první vyprodaný Forum Karlín a tak dál... Každý album, každý turné, všechno nám zůstane už navždycky.

Rozjíždíte klubové turné. Proč se vracíte z velkých koncertních pódií do klubů?

Rozhodli jsme se vyrazit do klubů, protože nám trošku začínala chybět ta syrovost tohohle „malýho“ hraní. Poslední turné jsme jezdili se spoustou lidí, se spoustou techniky, byla s tím spousta práce a bylo to docela vyčerpávající. Trošku se nám zastesklo po tom, že se kapela sejde u jednoho auta, nastoupí do něj, všichni spolu někam jedou, tam nazvučej a hrajou. A pod pódiem nejsou CO₂ bomby, ale lidi, který tancujou a maj radost. To je něco, co už skoro nepamatujem. Takže budeme mít radost, zapotíme se, a po dlouhý době budem snad zas víc hrát než svítit. Hraní v klubech je vlastě asi to úplně nejpříjemnější hraní, jaký známe. Alespoň pro nás, pro kapelu. Krom toho, že máme blízko k obecenstvu, což je příjemné, máme také bližší kontakt sami mezi sebou. Na pódiu jsme nacpaní na pár metrech čtverečních, mačkáme se v malých šatničkách, nevezeme s sebou žádný velký tým lidí. Je to zkrátka takový kapelový teambuilding.

Na co se můžou fandové těšit?

Na klubovém turné zazní mimo jiný i starý písničky, který jsme už řadu let nehráli. Fanoušci se můžou těšit taky na zatím nezveřejněné videozáznamy, pořízené během koncertů v počátcích našeho fungování, a hlavně na blízkej kontakt s kapelou.

Kolik koncertů klubové turné obnáší a kdy vystoupíte v Praze?

Klubové turné Mandrage odstartovalo 24. ledna v pardubickém klubu Žlutý pes a následně odjedeme dalších šestnáct koncertů ve dvanácti městech. V Praze hrajeme 7. a 8. února v Rock Café.