7°C
Co pro vás Vánoce znamenají?
Obecně jsme Vánoce s rodinou vždycky hodně prožívali a prožíváme je i teď s manželem. Akorát nám přijdou strašně krátké, takže si je děláme o něco delší, začínáme už na Mikuláše. Minulý rok jsme poprvé zdobili stromeček takhle brzo, abychom si užili vánoční atmosféru o něco déle. Když jsme slavili Vánoce s rodiči, stromeček jsme strojili klasicky den před Štědrým večerem. S manželem to máme trošku jinak a možná z toho bude taková „naše“ rodinná tradice.
Bez čeho si vánoční svátky neumíte představit?
U nás to byla vždycky štědrovečerní procházka – před večeří, po vesnici, na hodinku, příjemně při ní vyhládlo, trochu jsme promrzli a pak usedali ke štědrovečerní tabuli. To se snažím přinést i do své rodiny, i když na to manžel nebyl zvyklý a občas trochu protestoval. (smích) Po Praze se mu chodit nechtělo… Ale dá se vždycky přesvědčit, na ulici pak potkáváme ostatní, je to příjemné.
Takže jsou pro vás Vánoce nejkrásnější svátky v roce?
Zaručeně, Velikonoce v podstatě vůbec neprožíváme, protože to, co se z nich stalo, už nemá pro nás kouzlo. Snad jen kdyby nebyl ten předvánoční shon. I když se tomu bráním, člověk do toho vždycky trochu spadne. Ale snažíme se užít si svátky, být hlavně pro sebe.
Jak vnímáte Vánoce jako maminka dvouleté Rosálie?
Nedávno jsem viděla takový vtipný sestřih, jak se mění Vánoce v rodině podle toho, jak dítě roste. Strašně jsem se nasmála, jak to bylo přesné. Když miminko začíná pomalu chodit a být zvědavé, jak se ozdoby ze spodních partií stromečku stěhují nahoru, nakonec zůstane stromeček do poloviny neozdobený. Stejné to bylo i minulý rok u nás. Ale Rosárka už je zase o rok starší, tak myslím, že letos to bude poklidnější, bude sedět u stolu s námi, bude mít stejné jídlo, i když trošku upravené s ohledem na její věk. A pak ty dárky – člověk očekává, jak strašně se dítěti budou líbit, a ono si nejvíc vyhraje s obalem. I to už známe. (smích)
Je také něco, co na Vánocích nemáte ráda? Co třeba vánoční úklid?
Ten já naopak ráda mám, úklid, to je takové moje uklidnění. (smích) Právě se stěhujeme do baráčku, takže teď je období permanentního uklízení. Nejsme ještě komplet přestěhovaní, a je to hektičtější, že je to právě před Vánocemi. Ale je to do nového, navíc z menšího do většího, což je vždycky výhoda. (smích)
A jak při tom stěhovacím shonu stihnete začít s Vánocemi už od Mikuláše?
To už budeme několik dní přestěhovaní. Sice bude pořád co dělat a dodělávat, ale tohle zvládneme, moc se těšíme.
Vzpomenete si na svůj nejkrásnější nebo naopak nejnepovedenější vánoční dárek?
Nikdy jsme si nedávali nějaké ohromné dárky, žádné zájezdy, nic takového. To nejkrásnější pro mě není dárek v pravém slova smyslu. Nejkrásnější okamžik Vánoc pro mě byla vždycky chvíle, kdy jsme jako rodina pod stromečkem zpívali koledy. Vzájemně jsme se při tom dojímali a pak jsme se naopak smáli, třeba jak tatínek neumí zpívat. Jak u stromečku postupně ubývalo rodinných členů – sestra se vdala a trávila svátky se svou rodinou, pak bratr, vzpomínám na tyhle okamžiky stále častěji spíš než na nějaké dárky. Nicméně pamatuji si jeden Štědrý večer, kdy jsem byla zklamaná. Jako dítě jsem tehdy dostala jen jednu knížku a tričko, hrozně se mi nelíbilo. To bylo z dárků všechno – jen knížka a šílené triko, a pak už vůbec nic! Pamatuji si to poměrně přesně, jako všechny děti jsem chtěla hlavně hodně dárků… Až zpětně si uvědomuju, jak je to nedůležité. Snažíme se, aby to tak bylo i u Rozárky, spíš než dárky aby vnímala tu atmosféru, to, že je rodina spolu.
Pečete také cukroví?
Mamka vždycky pekla patnáct šestnáct druhů a v rodině máme osvědčený recept na vanilkové rohlíčky, dědí se od praprababičky. Tyhle rohlíčky se úplně rozplývají na jazyku! A ty já právě nedělám! (smích) Ty jsou zkrátka maminky, navíc ten recept ještě nemám, musím počkat, až ho zdědím. Ale péct budu, musím taky otestovat novou kuchyň! (smích) Nebude to asi tolik druhů, ale chtěla bych vyzkoušet i nějaké bezlepkové nebo raw, něco netradičního, a samozřejmě i nějakou klasiku, manžel má rád linecké.
Jste prý vegetariánka, jak vypadá vaše štědrovečerní menu?
Neliší se příliš, připravuji řízky, podle babičky, naložené v česneku, ony jsou pak takové křehké… A bramborový salát, taky klasika, recept pro změnu od maminky. A já si jednou za čas dám rybu, takže na Štědrý večer připravím lososa podle receptu od Jamieho Olivera - v rajčatové krustě, to je strašně dobré. Ale i vegetariánské menu se dá připravit. Je spousta vegetariánských karbanátků, které lze udělat na milion způsobů. Mám ráda pohanku, jáhly, a když se tohle všechno spojí, to se taky dají dělat divy.
Před pár dny skončila populární soutěž Tvoje tvář má známý hlas… Jak se cítíte po té, co jste se umístila na báječném druhém místě? Už vám došlo, jaký je to úspěch?
Asi nedošlo. (smích) Pro mě byl už velký úspěch to, že tam jsem, že jsem prošla castingem, že jsem to mohla prožít. Jestli to bylo druhé nebo jiné místo, ani tak nevnímám, spíš to, že jsem to zvládla, protože jsme opravdu všichni šli občas za své hranice. Některým skladbám nebo interpretům jsem se zpočátku bránila, říkala jsem „ne, tohle ne!“, ale musela jsem. Hodně jsem se sama za tu dobu o sobě dozvěděla. Někdy jsem fakt byla na dně, ale měla jsem podporu rodiny. Takže pro mě bylo vítězství, že jsem to všechno zvládla, že jsme to zvládli hlavně jako rodina a že jsem měla její podporu.
A jak se po takovém tříměsíčním nasazení vůbec vracíte do běžného života? Možná to zase takový rozdíl není – z Tváře rovnýma nohama do stěhování…
(smích) No, je toho hodně, máme teď s manželem a naší kapelou hodně koncertů, 16. prosince chystáme v pražském Music Baru Futurum vánoční koncert. Mysleli jsme, že toho zvládneme víc, ale nejde to. Víkendy plné, do toho máme každý svoji práci, stěhování, v neposlední řadě péči o Rosálku… Po vánočním koncertě už ale bude volno, a budeme se těšit na Vánoce.
Čím se cítíte nejvíc – zpěvačkou, herečkou, modelkou nebo se chystáte vrátit k přírodním vědám, které jste studovala?
Určitě se chci věnovat zpívání. Ale jsem ráda, že jsem si v Tváři mohla zkusit i herectví a věci kolem. Maminka hrála ochotnické divadlo a hrála ho dobře, možná jsem po ní něco malinko zdědila, ale necítím se na to. A taky – už vidím ty titulky „Modelka zkouší herectví!“ (smích). A modeling? Slovo modelka u mého jména, když to vidím… Jako modelka se vůbec necítím a přijde mi to i nefér vůči skutečným modelkám, které mají metr osmdesát a živí se tím. Já se jednou za čas projdu po mole a hned jsem modelka, je to takové typicky české. No a topmodelka, tak to už je úplně šílené! (smích) Ale když se napíše zpěvačka, to už o něčem vypovídá, protože zpěv mě doprovází opravdu od malička, je to můj sen a jsem šťastná, že jsem si mohla v Tváři takhle zazpívat. Ti, co mě neznali, nevěděli, že zpívám, mohli poznat, že se tomu opravdu věnuju, že to není ze dne na den, že bych si řekla „teď budu zpěvačka“, a bylo to. Skládám texty, manžel dělá hudbu, opravdu se tomu věnujeme, není to zadarmo.
