U železniční trati podél cyklostezky stojí v Praze 12 psí útulek, který dlouhodobě provozuje Jaroslava Kladivová. Za tu dobu nasbírala neuvěřitelné množství různých příběhů, ve kterých se mísí smutek s dojetím. Všichni pejskové se po domku a přilehlé zahradě pohybují na volno – během let získala provozovatelka tolik zkušeností, že si „svou smečku“ dokáže udržet pod kontrolou.

Její laskavosti a dobroty ale někteří lidé zneužívají. „Dvakrát do roka se nám stane, že se tu objeví někdo, kdo tvrdí, že někde našel psy v krabici. Vysype je nám tady a odejde,“ uvedla Jaroslava Kladivová, která však není včerejší. Je jí jasné, že jde o pejsky z množíren, například starší fenky, které provozovatelé těchto míst dlouhé roky zneužívali k porodu štěňat jako na běžícím páse. Většinou jich bývá v krabici sedm.

„Tito pejskové jsou chudáci. Bývají psychicky zdeptaní, některé tu máme opravdu dlouho a jsou prakticky neumístitelní. Jsou tu hlavně starší psi, protože je bohužel nikdo nechce. Mladí pejskové jdou do jednoho až dvou týdnů do nového domova,“ popsala provozovatelka útulku, u které spousta pejsků zůstává na dožití.

Naštěstí ale není na všechno úplně sama. „Lidé jsou moc hodní. Volají, co potřebujeme, a pak to přivezou,“ říká Jaroslava s vděkem. Protože se stará hlavně o psí dědečky a babičky, kteří mají problémy se zuby, vaří jim nejčastěji měkkou rýži. „Nedávno jsme o ni měli bídu, zavolali jsme a během 14 dní se nám tu sešel metrák a půl rýže,“ popisuje ochotu lidí, které kolem sebe má. Pomáhají rádi – vědí totiž, že pejskům se v útulku daří. „Když nemají svůj domov, snažím se, aby se alespoň tady měli dobře,“ dodává Jaroslava s úsměvem.

Fotogalerie
4 fotografie

DOPORUČUJEME