7°C
Narodil jste se v Hradci Králové, kde jste také strávil dětství. Jak jste se ocitl v Plzni a jak dlouho zde již žijete?
Když jsem ukončil brněnskou JAMU, z nabídek do angažmá jsem si vybral v pořadí hned tu první, kterou jsem dostal od tehdejšího šéfa činohry plzeňského divadla Oto Ševčíka. V žádném případě jsem nelitoval, protože plzeňská činohra měla velký ohlas, a já tam poznal spoustu skvělých kolegů, s kterými se stýkám dodnes, i když už jsem více jak šestnáct let členem pražského divadla Činoherní klub.
Před přibližně dvěma lety jste v jednom z rozhovorů poznamenal, že kvůli své profesi neustále pendlujete mezi Plzní a pražskými Vršovicemi. Změnilo se něco?
Tak trochu ano. V současné době pendluju mezi řadovým rodinným domkem v Plzni a zmíněným bytem ve Vršovicích.
Má takový „rozlítaný“ život i nějaká pozitiva?
Svým způsobem ano. Není zas tak stereotypní a tím, že se s manželkou nevidíme tak často, vážíme si chvil, kdy jsme spolu, a dokonce se na sebe i těšíme. (smích)
Který z „příbytků“ je pro vás více domovem? Ten pražský, nebo plzeňský?
Na to je jednoduchá odpověď. Je to místo, kde mám momentálně svou rodinu… tak si vyberte.
A co je pro vás vůbec neodmyslitelným atributem domova? Místo, lidé, věci, atmosféra nebo pohodlná postel?
Já myslím, že to vše, co jste právě teď vyjmenovala… To znamená – místo, lidé, věci, atmosféra, pohodlná postel a v neposlední řadě i naše čubička Julinka, která má vždycky – na rozdíl od manželky – dobrou náladu a není tak náročná. (smích)
Ještě před dvěma lety jste v Plzni bydlel v panelákovém bytě a přemýšlel o rekonstrukci. Jak to dopadlo? Pustili jste se do ní?
Rekonstrukci jsme vyřešili tím, že jsme se přestěhovali do řadového rodinného domku v Červeném Hrádku u Plzně, který žádnou rekonstrukci nepotřeboval. Máme tam veškeré pohodlí včetně zahrádky s grilem, garáží a dvěma místy pro zaparkování auta.
Hlásíte se ke kutilství, vyžíváte se v něm pouze na chalupě u Slapské přehrady, nebo i v novém domově malujete, natíráte, šroubujete a vrtáte, kdykoli a cokoli je potřeba?
Jsem takový kutil amatér. Baví mě to a snažím se vše dělat s precizností a důkladně, ale prý mi všechno moc dlouho trvá. Díky tomu jsem si vysloužil přezdívku Pavel – Hlemýžď – Kikinčuk. (smích)
Máte dospělou dceru, která se nedávno vdala a nejspíš už předtím nějakou dobu nebydlela s rodiči. Změnilo se něco ve vašem způsobu bydlení poté, co s vámi přestala žít v jedné domácnosti?
Je přirozené, že když začala mít svoje vlastní hnízdečko, navštěvuje nás už jen sporadicky. Teď se hlavně vidíme buď v divadle při představeních, nebo v létě na chalupě, kde společně trávíme volný čas.
Vaše chalupa – to je vaše velká vášeň. Přemýšlíte o tom, že se do ní jednou natrvalo přestěhujete, nebo by vám ruch města (ať Plzně, nebo Prahy) chyběl?
Máte pravdu. Už nás mnohokrát s manželkou napadlo, že bychom důchodový věk trávili spolu na chalupě, a asi tomu tak pravděpodobně bude, i když na druhé straně – občas zavítat do ruchu města taky není k zahození.
Užijete si vůbec ve svém v současnosti nabitém profesionálním životě pobyt na milované chalupě? Velmi zaměstnaná je i vaše paní, která vlastní plzeňské divadlo PLUTO. Daří se vám vyrazit ve dvou, nebo se snad dokonce na Slapech potkat i s dcerou, která je rovněž herečkou?
Snažíme se vyrážet na chalupu, jak je to jen trochu možné a kdy nám to čas umožní. Je to jiný svět uprostřed přírody a pro nás velká relaxace.
Jaké plány máte v nejbližší či vzdálenější budoucnosti, pokud jde o bydlení – trvalé i víkendové?
Myslím, že jakmile člověk přestane mít plány, začíná být jeho život jaksi prázdný. Co se týče bydlení, budu se snažit vše udržovat v slušném zachovalém stavu a dál zvelebovat prostředí, které mne obklopuje, pokud mi ovšem síly budou stačit. (smích)
Co vás v těchto dnech nejvíc zaměstnává?
Zkoušení ve dvou divadlech, protože v plzeňském PLUTU připravujeme Gogolova Revizora, kde hraji Chlestakova, a v Praze zkouším s Toníkem Procházkou jeho komedii Celebrity s. r. o. Tak mi, prosím, držte palce, ať z toho nezblbnu.
V jaké nové roli vás uvidí diváci v nejbližší době?
V říjnu přichází do kin nová komedie Ostravak Ostravski, která má premiéru 20. října. Já jsem si měl možnost zahrát opět roli ředitele, ale ne kamenické nemocnice – nýbrž, pro změnu, ředitele OKD – tedy podniku, který je v současné době v médiích často zmiňován. V plzeňském divadle PLUTO je pak na 7. a 14. listopadu chystána právě premiéra Revizora.
Ředitel OKD? Bude to sympaťák?
No, když to řeknu v kostce, je to takový jednoduše smýšlející a přímočarý človíček, který se snaží vehementně budovat svou kariéru a neustále se bojí, aby o ten svůj ředitelský post nepřišel.
Na natáčení Ostravaka jste se setkal s hereckým kolegou Igorem Chmelou. Bylo to poprvé? Jak se vám s ním hrálo?
Samozřejmě, že výborně. S Igorem jsme se už setkali před několika lety při natáčení nějaké televizní inscenace a vím, že je to nesmírně pohodový a vstřícný kolega.
