9°C
„Existují místa, kde žvýkat nebudeme. Je jich však velmi málo a jde o výjimečné situace: nebudeme žvýkat na svatbě, na pohřbu, v soudní síni, při obchodním jednání, jsme opatrní v kostele a na hřbitově,“ říká odborník na etiketu Ladislav Špaček.
Zápach z úst je nepřijatelný
Naopak v naprosté většině situací je decentní žvýkání nejen vhodné, ale dokonce nutné. Hlavně když přicházíme do úzkého kontaktu s lidmi a mohli bychom je tak obtěžovat nepříjemným dechem. „Velmi důležitý je ale způsob žvýkání. Veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí. Okolí nesmí vůbec tušit, že máme žvýkačku,“ dodává Ladislav Špaček. Z hlediska etikety není žvýkání prostě žádné faux pas, naopak společensky zcela nepřijatelný je jen zápach z úst.
Žvýkačkou ke zdraví
Zuby si obvykle vyčistíme jen každé ráno a večer, naopak žvýkačku můžeme použít desetkrát za den. Pokud chceme, aby žvýkání mělo pozitivní vliv na naše zubní zdraví, používáme žvýkačku bez cukru.
7 pravidel žvýkání podle Ladislava Špačka
2) Žvýkačku jemně válíme v ústech a vyčkáváme, až přijme naši tělesnou teplotu.
3) Když zvláční, můžeme ji lehkými stisky začít žvýkat. Důležité je, že veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty.
4) Jak dlouho mít žvýkačku v ústech? Nekonečně dlouho. Jsou mistři, kteří mají žvýkačku v ústech celé hodiny, a to zcela nepozorovaně. Žvýkačka tak po celé hodiny působí jako osvěžovač dechu.
5) Co se žvýkačkou po dožvýkání? Vždy máme po kapsách nebo v kabelce kousek papíru nebo kapesníček. Odvrátíme se, vyjmeme žvýkačku nenápadně z úst a vložíme do připraveného obalu. Ten vyhodíme při vhodné příležitosti.
6) Přesto může nastat situace, kdy náhle zjistíme, že žvýkačku mít v ústech nemůžeme a nemáme šanci ji odložit. Pak nezbývá, než abychom žvýkačku bez váhání spolkli, rychlejší a nenápadnější řešení nenajdeme. Není to škodlivé, jen nezvyklé.
7) Kde žvýkat můžeme? Na pracovišti, po každém jídle, po kávě nebo cigaretě, v dopravních prostředcích, na soukromé schůzce, při intimním kontaktu, při tanci, na večírku, v kině a divadle, na koncertě, při jednání s klienty u přepážky. Stručně řečeno, jde o všechny situace, kdy přicházíme do blízkého kontaktu s druhým člověkem.
Zajímavosti o žvýkačkách
* Po celá staletí žvýkali staří Řekové pryskyřici. Využívali vlastností, které se cení na žvýkačce i dnes: pomáhala jim čistit zuby a dezinfikovala ústní dutinu.
* Indiáni z oblasti Nové Anglie (severovýchod Spojených států) zase hledali požitek ve žvýkání tekutiny nejčastěji ze smrku nebo borovice. Britští kolonizátoři se jako první pokusili tento indiánský zvyk zpeněžit. Již na počátku 19. století byly na území Spojených států k dostání kostky borové gumy.
* Největší rozmach žvýkačky v Americe nastal, když J. White, prodavač pražené kukuřice z Clevelandu, zjistil, že kombinací příchutí s kukuřičným sirupem se může dosáhnout jakékoliv příchutě. Sirup smíchal se šťávou z tropických stromů a rozhodl se pro příchuť máty peprné. Ještě dnes je máta peprná obsažena asi v 50 % žvýkací gumy prodávané v USA.
* Na schopnost žvýkaček udržet člověka čilého vsadila i americká armáda. V období obou světových válek byly žvýkačky pravidelně dodávány bojujícím vojákům. Stejně tak tomu bylo i v korejské nebo vietnamské válce.
