Skotský chemik William Cullen sice v roce 1756 sestrojil přístroj, který »vyráběl zimu«, ale byl tak rozměrný, že se své obliby nedočkal. „Vypadal jak na bok položený kafemlýnek a sám Cullen musel otáčet klikou, aby se vyrobil chlad,“ uvedl generální ředitel kolektivního systému Elektrowin Roman Tvrzník.

Uplynulo dalších 100 let a v roce 1855 opět Skot – James Harrison – zkonstruoval stroj na výrobu ledu. Ten produkoval tři tuny ledu denně. Opět šlo ale o rozměrnou almaru, která se hodila maximálně pro potravinářské firmy...

Lidé tak stále využívali služeb ledařů – dělníků, kteří nosili obrovské kusy ledu přímo do domácností. Tam se uchovávaly nejčastěji ve sklepě a potraviny se kolem volně rozkládaly.

Přišel ale rok 1911 a s ním »ledničková revoluce«. Společnost General Electric začala prodávat první lednice pro domácnosti. Byly dvojdílné – hlučný kompresor se umisťoval do sklepa, chladící box do kuchyně.

Lednička však byla jen pro ty skutečně bohaté... Stála totiž zhruba 1000 dolarů. Za tolik peněz šly pořídit dva automobily! „Nebylo tedy divu, že za devět let se prodalo jen 200 kusů,“ dodává Tvrzník.

Masově se ledničky rozšířily do bytů a domů v roce 1923, kdy vznikl typ Frigidaire. Ten byl tyk akorát velký a tak akorát drahý. Do začátku války se jej prodalo milion kusů. „Na konci 30. let minulého století měla ledničku v Americe více než polovina domácností. Evropa podobného čísla dosáhla až na přelomu 60. a 70. let,“ podotkl Tvrzník. Dnes má ledničku v Česku 99% domácností, mnohde jsou i dvě.

Fotogalerie
3 fotografie