Co vás přivedlo do Benátek?

Jezdíme sem každý rok v tomto období, protože manželka má na svatého Valentýna, což bylo včera, narozeniny. Jsme tu asi po patnácté, je to už taková tradice. Občas s námi jedou i známí, kamarádi, nebo jedeme sami, jako tentokrát. Máme takový romantický dvoudenní zájezd…

Cestujete určitě hodně, nejen soukromě a do Benátek, ale cestujete i rád? Pro některé lidi jsou přesuny spojeny s negativními pocity – balení, hodiny na cestách, pobyt mimo domov…

My cestujeme rádi a cestujeme hodně. Ale popravdě řečeno už mě poté, co skoro 40 let dělám v šoubyznysu, trochu unavuje dlouhé cestování autem. Tedy především do vzdálenějších destinací, jako je Slovensko, Morava – dálnice D1 a všechno, co k tomu patří. Létat někam, s manželkou nebo rodinou, to mi nevadí.

Vy jste v neuvěřitelném stálém zápřahu, udržujete se nějak ve formě? Myslím na sport, pohyb, životní styl… Řešíte to vůbec?

Já jsem dítě štěstěny, protože mám celkově pozitivní přístup k životu, a v podstatě pro to nic nedělám. Jsem z těch šťastných, kteří plují životem. Nemám rád negace a lidi by si měli uvědomit, že právě negace unavují, berou člověku energii. Když jste pozitivní, je život lepší. Čili nedělám nic na způsob, že bych chodil do fitka a tam každé ráno cvičil, to naopak nesnáším. Život si umím užívat, ale hodně k tomu pracuju, ať je to zpívání, koncertní činnost, psaní, práce ve studiu nebo v divadle – nezastavím se. A když mám volno, naplánujeme si dovolenou na pár dní, poznáváme. Jsme tak pořád v určité permanenci a zároveň odpočíváme. Je to styl, který mi vyhovuje. Jsem taky gurmán, rád jím, rád se napiju dobrého vína, nikde se moc neomezuju, a nějak to vychází… (smích)

Takže neřešíte ani co jíte, kolik nebo kdy? Někteří lidé jsou zdravou stravou posedlí až skoro „nezdravě“…

(smích) To už mám za sebou, taky jsem držel dietu, krabičkovou. Pomohla mi, zhubnul jsem asi deset kilo. Bohužel se dostavil jojo efekt, jak už to bývá, když s dietou skončíte, diety nejsou k ničemu. Člověk si musí zvyknout, jaký je, jakou má tělesnou dispozici. Někdo je halt trochu silnější, někdo hubenější – i když toho sní hory, neztloustne. Už jsem přijal, že nejsem žádný štíhloun. V šestapadesáti letech to už zkrátka opravdu neřeším. (smích)

A pečujete jinak o své zdraví? Chodíte na preventivní prohlídky, nebo ani to moc neřešíte?

To řeším! Chodím dvakrát třikrát do roka na různé prohlídky, na krev, na komplexnější vyšetření, kde mi řeknou, jak jsem na tom s cholesterolem, s játry. V mém věku už je to třeba. K tomu beru každý den prášek na tlak, na cholesterol, na játra – běžné léky.

Jak vůbec vypadá váš všední den? Stačí vám 24 hodin na všechno, co byste chtěl a měl stihnout?

Někdy bych opravdu potřeboval, aby byl den trochu delší! (smích) Když se to nakupí… V tomto období zrovna píšu nový muzikál Muž se železnou maskou, který bude mít premiéru v říjnu v divadle Broadway. Takže jsem přes den ve studiu a píšu, k večeru obvykle vyjíždím na nějakou akci, to většinou o víkendech. Pak přijíždím domů v noci nebo přespávám a vracím se druhý nebo třetí den. Každý den je jiný, někdy mám schůzky, jednání s obchodními partnery – neznám stereotyp a to je vlastně skvělé, není to nuda.

Jste workoholik, který práci věnuje maximum času, nebo si pracovní záležitosti organizujete, abyste měl třeba čas i na ten odpočinek. Jde to vůbec?

Myslím, že workoholik nejsem, nicméně pokud jsem pod nějakým termínem a mám třeba napsat muzikál do určitého data, pracuju. Ale k tomu si umím udělat volno a odpočinout si. Možná i to mě drží v kondici, že nejsem ten typ, který dře od nevidím do nevidím. Užívám si život a myslím, že by to tak měl dělat každý. Tělo to potřebuje.

A jak odpočíváte nejraději?

Tím, že se oprostím od práce a někam vyrazíme nebo si třeba zahraju tenis, pustím film – mám rád historické filmy nebo sci-fi. Nebo se jde na dobrou večeři. Nemám žádný vyložený rituál.

 Je na vás vidět, že vaše práce je i vaším hobby, ale máte kromě muziky ještě něco, co vás baví natolik, že jste schopen si na to vyšetřit čas? Máte prý rád auta…

Mám rád auta, řízení, pohodlnou jízdu a mám hezká auta, ale není to tak, že bych si vyjel a někde se rozplýval nad tím, že řídím. Ne-
jsem adrenalinový typ. Odreagování nacházím zejména v práci, která je opravdu zároveň mým koníčkem. Muzika je v tomto ohledu úžasné povolání. Mám navíc to štěstí, že se mi daří, že mám své publikum, že se tím můžu i živit. Užívám si kontakt s lidmi, jezdím na akce, koncerty. Byť je to samozřejmě náročné – fyzicky i psychicky, tak mě to baví, dodává mi to obrovské množství energie.

Máte kouzelného vnuka Sebastiána, máte na něj při svém povolání tolik času, kolik byste chtěl? Jak vnímáte rozdíl mezi tím být otcem a dědou?

Jsme hodně spolu, ale přistupujeme k tomu s manželkou samozřejmě jinak, než když jsme byli rodiči. Určitě s větší zodpovědností. Léty člověk vyzraje, vidí věci jinak, takže i výchova se liší. Místo fyzických trestů domlouváme, hodně s ním mluvíme. Je to inteligentní a šikovný kluk, velice společenský, nemáme s ním problémy, užíváme si to.

Až se vrátíte z Benátek, co vás čeká – pracovně – kromě muzikálu, který připravujete?

Teď budeme natáčet videoklip s Kamilou Nývltovou na písničku, kterou jsem napsal na její desku, muzikál se musí nejen napsat, ale také nazkoušet atd. Na konci roku jsem navíc rozpustil kapelu, takže na podzim, až bude muzikál rozjetý, budu stavět novou a začnu se věnovat zase koncertní činnosti, kterou jsem tento rok pozastavil.

Co vás k tomu vedlo?

Měl jsem kapelu deset let a sklouzlo to do určitého stereotypu. A myslím, že i fanoušci by rádi změnu. Příští rok vyrazíme s novými muzikanty, s novým koncertním programem, s novou dramaturgií, s novým aranžmá…

 

Fotogalerie
6 fotografií