A konečně, kostem a kloubům nesvědčí kila navíc. Vy jste před nedávnem poměrně výrazně zhubla. Jak se vám to podařilo a co bylo impulsem? Je známo, že jste si nikdy nestěžovala, ba naopak – v jednom z interview jste se nechala slyšet, že díky své postavě jste hrála charakterní role už ve třiceti a že jste za to ráda…

Ano, měla jsem energii na nošení kilogramů navíc dost dlouho, mám postavu po své babičce, prý jsem jí velmi podobná, říkají bratři. Zhubla jsem po padesátce jednou, takzvaně na zkoušku, a napodruhé už se mi podařilo nepřibrat tolik. Tehdy se mi nějak zalíbila móda a barvy, které byly právě v obchodech. Rozhodla jsem se skoncovat s nudou v oblékání pro nás – plnoštíhlé ženy. Poprvé jsem zjistila, že je to, jako když odložíte batoh a vykročíte lehce a svěže. Samozřejmě, nepodařilo se to hned, jo-jo efekt mě neminul. Podruhé jsem si dala víc záležet a oblíbila jsem si svůj lehčí jídelníček.

A je hodně znát chybějících téměř dvacet kilogramů v každodenním životě?
No jéje, zkuste si někdy týden s batohem na zádech…

Jak moc je pro vás náročné váhu si držet, pokud se vám to daří?
Chce to přemýšlet a trochu se té nezdravé stravy, knedlíků, tučných jídel, buchet a sladkých nápojů bát. Tedy bát se stáří s nadváhou, nepohyblivosti. Neříkám, že jsem teď hubená, jen jsem lehčí. Kdybych mohla časově párkrát za měsíc do tělocvičny, bylo by to dobré. Fitness doma ani jinde nezvládám, jsem sportovec, co potřebuje kolem sebe kamarády, co to mají stejně.

Co vás v dnešní době naplňuje či zaměstnává nejvíc, ať už v osobním či profesním životě?
Mám dva prima vnuky, dva a pět let, řeknu vám, hlídat je na pískovišti či hrát jejich hry je vlastně dobré fitko… V divadlech mě také pořád potřebují, hodně hraju a zkouším i nové věci. Navíc bez auta občas cestuju s kytarou vlakem za svými mimopražskými diváky. Kondici si udržuju prací, která mě baví.

V jaké divadelní, filmové či jiné roli vás mohou v nejbližší době vaši příznivci vidět?
V divadle ABC byla před prázdninami premiéra Evžena Oněgina, ve Strašnickém divadle od listopadu budu zase Emmou Göring. Se skvělým kytaristou Milanem Kacmarovičem jsem připravila novou podobu svých autorských koncertů. Budeme jezdit po české zemi a moc se na to těšíme. V pátek 21. října zvu všechny do Kulturního domu v Ládví. A hlavně, den předtím, ve čtvrtek 20. října, mne čeká premiéra českého filmu Ostravak Ostravski, tohle byla pro mě srdeční záležitost. Strávila jsem v Ostravě a s Ostraváky a jejich humorem 14 let života. Vlastně jsem se vrátila do známých míst.

Autor: archiv

V tomto filmu hrajete bodrou manželku a matku. Bylo těžké pochytit ten správný dialekt?
No moc jistá jsem si nebyla, ale sluch, snad i ten hudební, v kombinaci s pamětí, a také pár mých ostravských příbuzných mi bylo snad dobrými rádci. Navíc scénář byl zábavný a kolegové a filmový štáb neméně.

Co vám při natáčení tohoto filmu nejvíc utkvělo v hlavě? Co bylo nejtěžší?
Neudusit se vycpávkami v puse, když se točila scéna nazvaná Matku Ostravaka popíchaly včely. (smích)