Zákeřná nemoc, která postihla i vás, je doslova strašákem. Jak jste přijala diagnózu?

Byla jsem samozřejmě v šoku, chvíli jsem nebyla schopna ani mluvit, pak se dostavilo něco jako lítost, pak rezignace, ale vzápětí na to jsem zašla do kostela, poprosila Pána Boha o pomoc a od té chvíle jsem věřila, že se z toho dostanu.

Říká se, že psychika člověka hraje v léčbě jakékoliv nemoci velkou roli. Potvrdilo se to i ve vašem případě?

My věřící máme všechno jednodušší. Věděla jsem, že musím bojovat a že vyhraju.

V okamžiku, kdy uslyšela od lékařů "Kouřit, nebo zpívat", cigaretu si již nezapálila.
Autor: archiv Evy Pilarové

Dokázala jste nemoc a léčebné procedury s ní spojené nazývat pravým jménem, nebo jste to nějak odlehčila?

Název té hnusné nemoci jsme s manželem nikdy nevyslovili. A dokonce když mě doprovázel pravidelně na ozařování, říkal, že chodíme na výsluní.

Pokud vím, nemoc jste porazila kombinací klasické a alternativní medicíny. Čím jste vlastně prošla?

Nemoc u mě objevila slovenská léčitelka, která se shodou okolností přišla podívat na moje vystoupení v Alžíru. Nabídla pomoc. Váhala jsem, protože velmi renomovaný lékař mně po příjezdu domů řekl, že jak se tak na mě dívá, vidí, že mně nic není. No, neviděl. Jiný lékař viděl a měla jsem štěstí, že nezíval nad alternativní léčbou, s léčitelkou se seznámil a spolupracovali. Léčitelka se však bohužel krátce na to odstěhovala do USA. Manžel tedy přes známé kontaktoval léčitele Jaroslava Doubravu, který nade mnou bdí dodnes.

Co vše jste musela kvůli zdravotním potížím změnit, omezit?

Jediné, čeho jsem se vzdala, bylo kouření. A není se čemu divit, dostala jsem otázku, jestli chci kouřit, nebo zpívat. Samozřejmě jsem odpověděla, že zpívat. Bylo mně řečeno – to je dobře, protože další otázka by zněla: kouřit, nebo žít? A přestala jsem ne ze dne na den, ale okamžitě.

Zákeřnou nemoc Evě Pilarové pomohla porazit pevná víra, skvělé rodinné zázemí i humor jejího manžela Jana Kolomazníka, s ním žije již více než 30 let.
Autor: archiv Evy Pilarové

Pokud je člověk nemocen, obrovskou roli hraje rodinné zázemí. Jak s vámi tohle špatné období prožíval váš manžel?

Byl skvělý, obětavý, trpělivý a pomáhal mně taky svým smyslem pro humor.

Po uzdravení pokračujete například ve zdravějším stravování, jíte vitamíny, snažíte se vyhnout stresu?

Kdysi o mně někdo psal v souvislosti se zdravou výživou. Pokud mezi takovéto pokrmy patří pečená kachnička, smažený řízek či svíčková, pak jím fakt hodně zdravě. Občas to proložím ovocem a zeleninou. Stresem naštěstí netrpím.

Stravování je jedna věc, jakým způsobem si ještě své zdraví hlídáte?

Spím sedm až osm hodin denně, nehuntuji si tělo zbytečným cvičením. Nekouřím a nepiji alkohol. Chodím pravidelně na lékařské kontroly a jak už jsem se zmínila, jsem zároveň pod dohledem léčitele.

Autor: archiv Evy Pilarové

Co dalšího přispívá k vaší obdivuhodné kondici?

Mám domov se skvělým zázemím, patřím mezi ty šťastné, jejichž práce je zároveň koníčkem, nikomu nic nezávidím, k nikomu necítím nenávist a ráno se budím s dobrou náladou, protože s takovou chodím už spát.

Věk podle všeho tedy vůbec neřešíte?

Přibývající věk naprosto ignoruji, tedy ne že bych se „nastřelila“ do mini a snažila být za diblíka, ale zkrátka si tři čtvrtě století nepřipouštím. Občas mně to někdo připomene, ale většinou mile, jako například před časem Nadace život umělce a Intergram, od kterých jsem dostala Senior Prix za dlouholetou uměleckou činnost.

Jste neustále pracovně vytížená. Co vás čeká v létě? Bude zase nějaký fesťák?

No jéje! Už jsem začala! Zpívám s Wohnoutama, máme za sebou Majáles v Hradci Králové a v Praze, ještě mě s nimi čeká pět festivalů. Navíc mám vystoupení se staršími kolegy, s Pepíčkem Zímou, Pavlínou Filipovskou, Karlem Štědrým, Karlem Kahovcem – Evergreen tour, pak také s mými muzikanty Vítem Fialou a Milanem Dvořákem. S Golden Big Bandem Prague, který řídí Petr Sovič, budu zpívat na 22. Mezinárodních jazzových dnech na Nedamově a v Zámecké zahradě na Kladně. Tam nás kromě skvělého publika poslouchávají i medvědi, kteří „bydlí“ vedle pódia. A nesmím zapomenout na Letní slavnosti ve městě Dubá, jehož jsem čestnou občankou. Slavnosti uvádí Aleš Cibulka a rok co rok míváme plné náměstí.

Ve svých šestasedmdesáti letech je Eva Pilarová neuvěřitelně aktivní, v létě ji můžete vidět mimo jiné na pěti festivalech.
Autor: archiv Evy Pilarové

Už víte, co vás čeká a nemine v nové sezoně, na co se mohou vaši fandové těšit?

V září začnu točit nové CD, na podzim by mělo vyjít, letos ještě budu mít tři výstavy fotoobrázků, z toho dvě společné s brněnskou fotografkou Helenou Štefanovou. Momentálně ve Velvarech probíhá moje 72. výstava v pořadí. A mám radost, že už teď je zájem o moje vánoční koncerty, a taky se těším na listopadové vystoupení s Wohnoutama, kteří oslaví 20 let na scéně a pozvali si hosty, se kterými během let spolupracovali.

Mohou se příznivci vašeho kuchařského umění těšit také na novou kuchařku?

S kuchařkami jsem to už vzdala, ale manžel na něčem pracuje, jen těžko říct, kdy s tím bude hotov.   Ledacos jsem z toho ochutnala a musím jen chválit!