Jaroslavě Duškové bylo 29 let, když jí našli nezhoubný nádor v děloze. Povoláním úřednice, doma manžela a dvě děti. Neváhala a podstoupila operaci. Psal se rok 1980. Během zákroku ztratila hodně krve a dostala dvě krevní transfuze. Po operaci se jí ale vůbec neulevilo!

Vy máte »céčko«!
„Vždyť vy máte žloutenku!“ vykřikla s překvapením sestra u obvodního lékaře. Jaroslava nastoupila na infekční oddělení, kde ji oznámili, že nemá ani žloutenku typu A, ani B. Žádná léčba nezabírala. Po devíti letech, kdy každý týden docházela na kontroly, jí řekl ošetřující lékař: „My už víme! Vy máte »céčko«!“ Typ, proti kterému se nedá očkovat a přenáší se infikovanou krví – před rokem 1989 hlavně při krevní transfuzi.

Jaroslava dostala s novou diagnózou i plný invalidní důchod, který se po letech snížil na částečný, a pak už nedostala žádný. Trpěla neustálou únavou a vyčerpáním. Měla nízké sebevědomí, přidal se pocit marnosti, že nemůže žít naplno a podle svých představ. Musela vést klidný, nenáročný život.

Interferon, transplantace a …?
Po 20 letech se žloutenkou se Jaroslava rozhodla změnit ošetřujícího lékaře a našla si mladého energického hepatologa. Ten ji začal konečně léčit cíleně. Bohužel, léčbu s interferonem musela po roce a půl kvůli vedlejším účinkům přerušit. Léta s nemocnými játry si začala vybírat svou daň – v roce 2011 zkolabovala s oboustranným těžkým zápalem plic a pohrudnice. Lékaři v pražské Krči jí doslova zachraňovali život. Po této zásadní zkušenosti byla Jaroslava doporučená na transplantaci jater. Jediná možnost, jak paní Jaroslavě udržet a prodloužit život. Po ročním čekání na vhodného dárce, ve svých 62 letech, dostala Jaroslava nová játra. Radost však netrvala dlouho. Virus žloutenky C zůstal v krevním oběhu a po 3 měsících po transplantaci nakazil i nová játra.

Nová léčba
Přišel rok 2015. Pro paní Jaroslavu se stal osudovým. V pražském IKEMu jí byla nabídnutá zcela nová léčba žloutenky typu C. A stalo se neuvěřitelné - během 3 měsíců léčba zabrala a od listopadu 2015 je Jaroslava už úplně bez viru žloutenkového viru typu C. „Po 36 letech jsem opět zcela zdravá,“ říká s neskrývaným dojetím. „Připadám si, jako by mi bylo zase 30. Nikdy nepřestanu být vděčná za možnosti současné medicíny – za trpělivou práci vědců a lékařů, díky kterým jsem se mohla uzdravit.“ Jen škoda, že léčba nepřišla dřív: „Když se ohlédnu zpět, je mi líto těch 36 promarněných let. Ale jsem neskutečně šťastná za to, co je teď.“

Žloutenka typu C – nenápadná, ale fatální
Žloutenka typu C neboli virová hepatitida C je nejčastějším typem žloutenky u nás. Přenáší se infikovanou krví. Proto byla před rokem 1989 častým zdrojem nákazy krevní transfuze. Teprve v roce 1992 bylo zahájeno testování dárců krve. Žloutenka typu C může dlouhodobě probíhat bez příznaků. Pokud není léčena, může vést k rozvoji cirhózy a případně až k rakovině jater.

Prevence
Na tento typ neexistuje očkování. „Jedinou prevencí je obezřetné chování – tedy nepřijít do styku s infikovanou krví. Mezi námi je stále hodně nakažených, kteří mohli být infikováni při podání krevní transfuze před rokem 1992,“ vysvětluje předseda České hepatologické společnosti prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc.

Léčba
„V dnešní době jsme svědky revoluční změny v léčbě hepatitidy C. Nově máme k dispozici moderní, účinnou léčbu, která dokáže nemoc zcela vyléčit,“ říká prof. Urbánek a doplňuje: „Jde o léčbu s 95 – 100% účinností, která se podává v podobě tablet a u níž můžeme úplného vyléčení dosáhnout již po 3 – 6 měsících.“