Člověku se ani nechce věřit, že stojíte na prahu osmdesátky. Jak to děláte, že jste v tak dobré fyzické i psychické formě?
Člověk o sebe musí pečovat. Já jsem velkým vyznavačem pohybu. Kdysi jsem dokonce přednášel jevištní pohyb na AMU. Neříkám, že bych byl nějaký aktivní sportovec, ale za minulého režimu, když jsem se musel vyučit dřevomodelářem, jsem začal závodně plavat. Jako starší dorostenec jsem byl devátý v republice na 200 metrů prsa. A jsem na to hrdý.
Plavání je tedy vaším největším zdrojem pohybu?
Dodnes jsem velkým vyznavačem plavání, jak můžu, tak plavu. Chodím do svého oblíbeného areálu v Podolí, kde už všechny plavčíky a personál znám. Nedávno tu oslavili padesáté výročí existence a já tam chodím plavat osmačtyřicet let. Dopřávám si tu takový rituál, dám si tak pětadvacet bazénů, když mám čas, tak i masáž a jedno kolečko v sauně. Cítím se tu skvěle, obzvlášť, když plavu a najednou se ozve „Život je pohyb!“. Já se otočím, a to na mě volá plavčík pan Švácha, na kterého zpátky zavolám: „Ano, pohyb je život,“ a plavu dál. To je i moje životní motto. K mým dalším rituálům patří i ranní cvičení Pěti Tibeťanů.
Jak často si ranní rozcvičku dopřáváte a o jaké cvičení vlastně jde?
Denně, každé ráno cvičím sedm cviků. Jde o kombinaci různých protahovacích cviků, hodně ovládaných a doplňovaných dechem. Věnuji tomu deset až patnáct minut, a to i v případě, že s mojí ženou Evinkou musíme vstávat velmi brzy, protože jedeme s naším divadlem třeba někam daleko za Prahu. Prostě každé ráno musím těch Pět Tibeťanů zvládnout. K mému rannímu rituálu patří i to, že se protáhnu na žebřinách, které mám ve své šatně.
Zlákal jste k nějaké pohybové aktivitě i vaši ženu, herečku Evu Hruškovou?
S mojí Evinkou chodíme na nordic walking. Čas od času si vezmeme hůlky a zajedeme si do Troje, kde máme takové kolečko, které musíme obejít. Je to příjemné a osvěžující. Oba sdílíme názor, že dobrá fyzická kondice ovlivňuje i vnitřní život člověka, jeho myšlení. Zároveň ale platí, že by člověk měl i ty horší věci, co život přináší, brát z té lepší stránky. Protože i složité situace se dají tou všestrannou aktivitou a optimismem překonat. Zkrátka, přijímat život otevřeným pohledem a nenechat si radost ze života zkazit.
Pyšníte se štíhlou postavou. Je to jen díky pohybu nebo si hlídáte i to, co jíte?
Momentálně potřebuji tak tři kila shodit. Jinak o skladbu našeho jídelníčku pečuje moje milovaná Evička, která už před lety objevila takové příjemné krabičky. Vyhovuje nám to ekonomicky i časově. A doplňujeme to zeleninou. My totiž milujeme dobré saláty. Teď jsme byli na dovolené v Řecku, na našem oblíbeném ostrově Thassos jsme si dávali řecký salát, což je ohromná životodárná bomba. Nemáme chatu ani chalupu, na to nemáme čas, a tak si to vynahradíme právě tím, že jednou dvakrát za prázdniny jedeme do Řecka. Všechny tam známe, je to už taková naše řecká rodinka, víme přesně, v jakém hotýlku budeme bydlet, pod jakou borovicí sedět a kde si pochutnávat na řeckém salátu. Načerpáme tam mnoho energie.
Řešíte nějak zásadně svůj věk?
Ono je to dáno nejspíš geneticky. A u nás všichni Přeučilové, z otcovy i z matčiny strany, se dožili víc než devadesáti let. Tak já to mám dobré! Ale jak už jsem se zmínil, o zdraví je třeba pečovat. Když už se nějaké potíže objeví, a člověk v mém věku se jim nevyhne, měl by to řešit hlavou a nepodléhat tomu. Říkat si, že ta věc odejde a zase bude všechno v pořádku.
Přistupujete zodpovědně i k preventivním kontrolám u lékaře?
Samozřejmě, že musím chodit na pravidelné prohlídky k lékaři. Léta totiž bojuji s vyšším tlakem, čili to se musí hlídat.
Máte na podporu zdraví i nějakého pomocníka z přírody?
S mojí ženou jsme vyznavači čajů. Evinka je umí fantasticky připravit. Já osobně mám velice rád čaj
Pu-Erh, který si dám, když jsem trošičku unavený, nebo třeba před představením vypiji sklenku zeleného čaje. Je to osvěžující, člověka to doslova nakopne. Když jsem byl kdysi v Japonsku, tak v různých veřejných místnostech byly dva barely s teplým a studeným zeleným čajem. Nabízeli je gratis, což byl pro mě zajímavý poznatek.
Obdivuhodné je i vaše tvůrčí a pracovní nasazení. Je pro vás práce také životabudič a co všechno vás čeká?
Moje práce mě nabíjí a dává energii do života. Hostuji v pražské Ypsilonce ve dvou inscenacích, jezdím s divadelní společností Háta s úspěšnou hrou Světáci. Mám tu čest hrát postavu, kterou ve slavném filmu ztvárnil pan Oldřich Nový, takže si to užívám. Mnoho aktivit mám v Divadle Evy Hruškové a Jana Přeučila, což je divadlo pro děti. Jezdíme po vlastech českých, moravských a slezských, máme několik zajímavých titulů, nejsou to jen pohádky, ale i Staré pověsti české nebo Řecké báje. Pracujeme vždy s velkými profesionály a představení se velice líbí. Pro televizi Regina jsem dotočil vypravěčský seriál z kriminálních příběhů. Je to zaměřeno spíš na diváky vyššího věku. Mojí velkou láskou je rozhlas, kde mám pořad Humoriáda. Vedle toho dělám rétorické laboratoře pro lidi, kteří pracují s lidmi, například pro lékaře, právníky, manažery, kteří se učí jak vystupovat, jak hovořit, aby nebyli šedí a monotónní. Letos budu otvírat další ročník na Vysoké herecké škole v Banské Bystrici a mám zajímavé workshopy i na prestižní Filmové škole v Písku. Aktivit mám opravdu mnoho a těším se na ně! Prostě – moje práce je moje radost.