Lékárna U Zlatého hada v Praze - je starší než dům, ve kterém slouží

21. dubna 2015 ● 08:30

Zpět
na

Když vstoupíte do lékárny – napadlo by vás přemýšlet o tom, jaký je její příběh, co všechno už zažila? V moderních zařízeních zřejmě nikoliv, ale pokud na vás po překročení prahu historie doslova dýchne… Tak je to třeba s lékárnou U zlatého hada – jednou z nejstarších provozoven tohoto typu v Praze.

Zvenčí tak možná nevypadá, ale uvnitř už tomu člověk uvěří. Lékárna u Zlatého hada, která slouží pacientům na Národní třídě v Praze, poskytuje své služby již déle než 180 let. Najdete ji hned naproti bývalému obchodnímu domu Máj.

Autor: Archiv

ZLATÝ HAD

Výjimečnost tohoto skvostu v rámci celé pražské farmacie spočívá v tom, že interiér lékárny je mnohem starší než budova, v níž se nachází. Jak je to možné? Dřív bylo běžné, že se lékárník při změně působiště stěhoval z jedné budovy do druhé i se svým mobiliářem. Ten, který je k vidění U zlatého hada dnes, pochází z roku 1832. Nábytek z leštěného a zlaceného ořechu putoval na začátku 20. století z původní oficíny na nároží Železné a Kožné do tehdy nového měšťanského domu na Ferdinandově třídě, dnešní Národní. Spolu s vybavením se přemístil i uroboros, neboli stočený had požírající vlastní ocas, symbol nekonečného běhu života. Zdobí klasické lékárnické nádoby, štítky na šuplících i sloupkové hodiny, kolem jejichž smaltovaného ciferníku se obtáčí.

UMĚNÍ ŘEZBÁŘŮ

Uroboros tvoří spíše nenápadnou dekoraci, na kterou návštěvník musí trochu zaostřit, na první pohled upoutají U zlatého hada jiné věci. Předně je to intarzie na větší z obou tár, tedy lékárnických pultů – s motivem Asklépiova hada, a pak mezi policemi určitě předěly z ohýbaného dřeva – ty jsou z přelomu let 1906/1907. Napodobují kožené pásy s přezkami tak věrně, že by člověk na první pohled přísahal, že jde o skutečné řemeny.

ŠŤASTNÁ NÁHODA

Po začlenění lékárny do sítě Dr. Max se jednak měl rozšířený prostor lékárny dovybavit replikami historického nábytku a historické podoby se mělo dočkat i průčelí, prakticky zničené „renovacemi“ v 80. letech. Rekonstrukce byla svěřena profesionálovi v oboru, architektovi Michalu Flašarovi. „Byla tam neprůhledná kancelář do obchodní třídy a jediný vstup,“ vzpomíná dnes architekt. Největší radost a oříšek v jednom na něj a jeho tým prý čekal doslova „na ulici“. Poměrně šťastnou náhodou se podařilo najít fotografii, která ukazuje lékárnu, jak vypadala po rekonstrukci v roce 1937. Skvostný prosklený portál tehdy navržený architektem Františkem Roithem nahradila za socialismu sice nadstandardní, ale přece jen druhořadá verze z nerezu. „Když už to osud tak zařídil a my měli k dispozici jak snímek zrekonstruovaného průčelí z konce třicátých let, tak i silného investora za zády, byl by hřích nepokusit se předválečnému stavu přiblížit,“ vzpomíná Flašar a dodává: „Taky nám to umožnilo obnovit druhý vchod a zlepšit komfort pacientů – jedním mohou dovnitř a druhým ven.“ Zlatého hada tedy čekal návrat ke skleněné verzi průčelí – k té, díky které se dnes mohou i pouzí kolemjdoucí obdivovat nádhernému interiéru.