8°C
Být obklopen fajn lidmi, umět se radovat z maličkostí, držet si kondici, nevzdávat se milostných opojení. To je podle zpěváka a producenta Milana Drobného (70) jen pár tipů pro spokojenější život. A ve zralém věku to prý platí dvojnásob. Jak říká, když člověk jen sedí na zadku a kritizuje okolí, přivodí si leda kornatění cév a roky ho dostanou.
Nechce se tomu ani věřit, ale nedávno jste oslavil sedmdesáté narozeniny. Byl to pro vás důvod k jakési životní bilanci? Co vám problesklo hlavou?
V tomto věku už z dálky bývá někdy cítit urnový háj. Já ale budu dělat vše možné proto, abych, pokud to půjde, cítil raději příjemné parfémy žen.
Říká se, že zralý věk má také něco do sebe. Člověk zmoudří, získává nad věcmi nadhled. Jak to vnímáte vy?
Ono to zmoudření by mělo přijít už daleko dřív. Mně se to povedlo tak asi ve čtyřiceti. A od té doby by člověk měl mít nastartovány roky tak, aby ubíhaly trochu pomaleji. Neboť s přehledem a moudrostí by mohl být prospěšný dalším generacím.
Jste evidentně ve skvělé formě. Prozraďte, jak to děláte?
Já na to mám recept v mé knize Žij a roky nehlídej. Jde o to, snažit se nacházet v životě ty „dobroty“, které se nabízejí, a samozřejmě někdy se jim musí jít i naproti. To znamená držet si kondici, stýkat se s pozitivně naladěnými lidmi, kteří vždy nemusejí být mladí věkem, ale hlavně mladí myšlením, lidmi, co nepodléhají náladám, umí se radovat z maličkostí, objevovat krásy přírody. A taky je důležité nevzdávat se milostných opojení, no a zdravý je i veškerý sportovní pohyb, včetně toho nejhezčího, v páru.
V určitém věku si člověk dává víc pozor na to, co by mohlo uškodit jeho zdraví. Tak třeba bůček vymění za rybu, utne zlozvyky, dopuje se vitaminy. Je to i váš případ?
Je dobré občas kontrolovat jídelníček, abychom se nepřežírali, a když už někdy „ujedeme“, tak si zase disciplinovaně prohnat tělo pohybem a snažit se přebytečná kila shodit. Nejhůř to jde, když je tělo zvyklé na sport a pak se pohybové aktivity z nějakého důvodu, třeba kvůli operaci, utnou. To pak váha dělá divy. No a pak se musí nejen sportovat, ale nasadit i trochu diety. Zrovna tak po Vánocích, to je zvláštní, že váha vyjede vždy nahoru, i když si myslíme, že se brzdíme. Ale je to tím, že jíme věci, které nejsou v normálním jídelníčku celý rok. Saláty, cukroví, ořechy, sladké...
Když zmiňujete všechny ty dobroty, jakým, bez ohledu na zdraví, nedokážete odolat?
Já umím „ulítnout“ na loupacích burácích. Jednou jsem držel celý den půst, protože jsem se těšil, že si večer k televiznímu hokeji dopřeji buráky. A během zápasu jsem jich sežral celý pytel. Jak to dopadlo? Strašně! Úplně stejně jako s pečenou kachnou s osmi knedlemi. Naboural jsem si žlučník, a tak jsem pak chroupal pilulky, nespal a žaludek se dával týden do pořádku.
A co doktoři? Vyhýbáte se jim, nebo chodíte pravidelně na preventivní testy?
Když jsem nemocný, nemohu zpívat, a tudíž nic nevydělám. Nemocem se zkrátka musím vyhýbat, a proto do sebe cpu vitamíny a k doktorovi jdu jen čas od času. Hlavně k foniatrovi a tak jednou za půl roku na kontrolu s hypertenzí, což je vysoký tlak, na který už mlsám denně pilulky.
Byl jste někdy u léčitele, nebo to není nic pro vás?
Léčitele mám Jardu Doubravu, kamaráda od Kolína, který pomohl Pilarce. Na mě ještě nezkoušel nic. Ale už jsem s ním absolvoval dvě zabíjačky, protože je velký gurmán. A vždy se u něj uklidním, když mám problém, že jsem přibral třeba dvě kila. Protože on má od zimy do jara něco jako stěhovavou váhu, plus minus dvacet kilo!
Věříte třeba tomu, že sklenka kvalitního červeného vína chrání cévy nebo že štamprle domácí slivovice vypálí bacily? Nemáte náhodou i vy podobný, generacemi prověřený životabudič?
Červené víno mohu, dokonce ho mám doporučené více než bílé. Jsem totiž alergik a mám takzvanou smíšenou alergii. To znamená, že jsem náchylný na různé pyly, ale zároveň i na ovoce, jako je třeba hroznové víno, i bílé tekuté, na rajčata a už nevím na co všechno. Samozřejmě na to kašlu, když mám na něco chuť, tak to zbodnu, pak se rozkejchám, slivovicí to udusím, a když si jí dám více, tak položím i sebe. Ale to opravdu jen zřídka, panáky nepiju, jsem vinař.
V polovině ledna jste koncertoval v nabité pražské Lucerně, kde jste to nejen vy, ale i vaši vrstevníci z branže rozjeli jako zamlada! Pro fandy to byl zážitek, čtyřikrát jste přidával. Jaké pocity převládaly u vás?
V Lucerně jsem si to užil, opravdu jsem měl nesmírnou radost, že mi koncert vyšel, jak jsem si představoval. Vždy se může nějaká chybka vloudit. Ale tady ne. Hosté výborní, kapela, zvuk i moje dramaturgie, abych si taky přihřál polívčičku, i perfektní servis od mé produkční agentury. A pohled do publika, které tleskalo, zpívalo (a nebudu neskromný, když řeknu, že z lidí vyzařovalo, že mě mají rádi), měl jsem nesmírnou radost. A po dlouhé době jsem se cítil šťastný. Neměl jsem to v soukromí v posledních letech jednoduché, tak toto bylo pro mě obrovské zadostiučinění.
Co bude následovat po vašem zatím posledním projektu v podobě alba A život běží dál…?
Nyní budu koncertovat a budu nové CD A život běží dál, ze kterého mám také ohromnou radost, protože se povedlo, propagovat. Ve stejnojmenné titulní písni se mi nejen jako muzikantovi, ale i jako textaři podařilo skloubit to, jak jsem brzy přišel o rodiče, kdo mě vychovával, že na ty ženské jsem nebyl vždycky tak úplně hodný a pak se mi to vrátilo a ve stáří jsem si rozbil ústa. Pak je tam píseň Kamarádi, o těch, kteří tady bohužel s námi už nejsou. V další skladbě Třešňová voda je text od Pavla Vrby a Půlnoční koncert otextoval Zdeněk Rytíř a napsal Petr Hapka.
A rozšíříte i seznam své knižní tvorby?
Ano, konečně začnu psát svoji desátou knihu, kterou už mám v hlavě, ale zatím víc neprozradím…
I když mi to k vám nějak nepasuje, přece jen jste v důchodu. Zatím jsme ale hovořili spíš o práci, která je vaším hnacím motorem. Umíte i odpočívat?
Hraji tenis, jezdím na kole. A když nebudu zrovna na tenisu nebo na kole, tak si stoupnu k malířskému stojanu a pokusím se opět něco namalovat, protože na podzim bych už měl mít svoji šestou výstavu, tentokrát v Bratislavě. Zkrátka, pořád musím něco dělat, nacházet si práci, ale i zábavu. Divadlo, koncert, výstavy, něco si přečíst… Protože sedět na zadku a kritizovat okolí, z toho se člověk leda naprdne a pak mu kornatěj cévy, a to bych nerad. Mám život a lidi rád, a dokud mě bude obé chtít, budu tady.
