Sport je neodmyslitelnou součástí vašeho životního stylu. Kdy jste v sobě sportovního ducha objevil?

Už jako dítě jsem dělal všechny možné sporty. Plaval jsem za pražskou YMCU a protože mám odjakživa ruce dlouhé jak opičák, za žáky jsem vyhrával skoro každý závod. Od devíti do čtrnácti jsem šermoval. V tom jsem byl dobrej! To se mi pak hodilo na DAMU, kde byl historický šerm jedním z předmětů. Vedl nás výborný šermíř s kordem a šavlí, profesor Pech. Naučil jsem se taky jezdit na koni. Ne, že bych byl nějak úspěšný žokej, ale jedu a nebojím se. A tato dovednost se mi později hodila i ve filmech.

Kdo vás zlákal do posilovny? Tu už přece s železnou pravidelností navštěvujete léta.

K této formě cvičení mě přivedl můj kamarád, trenér Karel Tuháček. Je v tomto oboru naprostý profesionál, který bere cvičení a práci s lidským tělem jako své životní poslání. A věřte, že dokáže divy. Zažil jsem třeba proměnu jedné jeho klientky, která v začátcích vážila 130 kilo a sotva lezla. Díky tréninkovému plánu a jídelníčku její kondici a zdravotnímu stavu na míru zhubla tahle dáma během půl roku na polovičku! Vypadala sexy a její sebevědomí ožilo.

Zaměřoval jste trénink spíš na kondici, nebo na namakané svaly?

Nejdřív šlo jak o kondici, tak o ty nabušený svaly. Dnes už ty strašné váhy netahám, doktoři mi to zakázali, spíš se jen udržuji ve formě. Kromě cvičení v posilovně, kam zajdu tak pětkrát týdně, odháním hrozící civilizační choroby, bolesti kloubů a kostí taky hraním tenisu. A moc rád plavu. Myslím si, že pohybových aktivit mám dost, a jsem přesvědčen, že mi to pomáhá řadu neduhů zmírnit nebo korigovat. Dá se říct, že jsem na cvičení závislý!

Závislý? To znamená, že když cvičení vynecháte, máte absťák?

Přesně tak! Když jsem jednou chytil zápal plic a nemohl tři měsíce cvičit, cítil jsem se moc špatně. I psychicky. Víte, někdo tvrdí, že kdo chodí pravidelně do fitka, je idiot. To je ale naprostá kravina. Když si člověk zacvičí, v těle se uvolní endorfiny, tak zvané hormony štěstí. A já jsem cholerik, takže při cvičení se zklidním, nejsem naštvanej a nemám ani blbou náladu. U mě totiž platí jednoduchá definice: když si dneska zacvičím, zítra se budu cítit líp. Nedávno jsem byl pět dní na zájezdu a nebyl jsem cvičit. A opět to samé! Cítil jsem se nesvůj, jako bych něco zanedbal.

Zmínil jste, že vám doktoři zakázali činky. To kvůli potížím s tlakem?

Je to tak, musím se šetřit! Víte, srdeční arytmii jsem měl v podstatě celý život. Po mamince mám tendenci k vyššímu tlaku. Nejdřív jsem bral prášky, pak se to nějak srovnalo. Jenže se problémy vrátily, a tak mi před pěti lety v Nemocnici Na Františku voperovali kardiostimulátor neboli budík. Od té doby, zaplať pánbůh, je to v pořádku. Jednou za půl roku chodím na kontrolu, kde mi všechny ty naměřené hodnoty spočítají, a mám klid!

Takže se cítíte fajn? Ve sportu vás budík nijak neomezuje?

Vypadá to asi následovně. Prvních pět minut jsem na tenisovém kurtu zadýchaný, ale když to rozběhám, zapne se ta umělá pumpa, a já jsem k neutahání. Zatímco všichni mladí kolem odpadají. Na kurtu pořád vydržím běhat několik hodin a jsem v pohodě.

Změnil jste s ohledem na srdíčko i jídelníček?

Dřív jsem miloval minutky, hlavně bifteky. V poslední době si pochutnávám spíš na zvěřině, na rybím nebo jiném bílém mase. A taky na zelenině. Vaření mi problémy nedělá, tak si jídlo připravuji podle svých chutí. Pokud chcete být ve formě, nepřibrat a chránit tak klouby před zbytečnou zátěží, znamená to nepřežírat se, a už vůbec ne večer! Nejlepší je dávat si menší porce, a třeba až osmkrát denně…

Říkáte, že si vaříte, co vám chutná. Která jídla máte nejraději?

Trošku ujíždím na sladkém, ale jinak mám rád obyčejná jídla, jako je rajská nebo houbová omáčka, brambory na loupačku a zelenina vůbec. Vařím podle receptů mé babičky. Nejím snad jen kukuřici, brokolici a jehněčí. O zdravé výživě a životním stylu jsme dokonce s trenérem Karlem Tuháčkem napsali knížku Možná, že přežijeme rok 2000 aneb Konec knedlíků v Čechách. Takže ty dobré zkušenosti a rady předáváme dál.

Držel jste někdy dietu?

Diety z hloubi duše nenávidím. Dám si ale poradit od odborníků na výživu. Právě ti doporučují jíst častěji a menší porcičky. Nebo mě například vyvedli z omylu, že čerstvý džus je po ránu zdravý. To je sice pravda, ale já jsem ho vypil rovnou půlitru. A to je špatně, žaludek tím trpí. Teď už vím, že stačí jen sklenička. Pak si taky pamatuji různé finty, třeba že to, co roste pod zemí, se nesmí jíst po druhé hodině odpoledne. Nebo že jablko je ráno jed a večer lék. To taky funguje.

Je o vás známo, že si potrpíte i na různé kosmetické procedury. Je to tak?

Občas si nechám zregenerovat obličej. Vezme si mě do parády přední česká kosmetička Vlasta Libotovská, která se mimochodem starala i o hollywoodskou hvězdu Seana Conneryho, když natáčel v Praze. Dělá mi skvělou masku, které říkám fantomaska. Nanese se na obličej a pak se celá sloupne, přesně jak to dělal Fantomas. I tento kosmetický rituál je příjemnou relaxací.

A co třeba masáže? Pomáhají vám, když vás třeba chytnou záda nebo bolí kosti?

Masáž je vždycky prima. Pokud máte zkušeného maséra. Já mám navíc borce, který se jen podívá, udělá hmat, a kostičky jsou zase na svém místě. Hned pocítím úlevu.

Jak je patrné, dáváte přednost aktivnímu odpočinku. Najdete si ale i chvilku na poklidnější činnost?

Pokud nejdu na tenis nebo cvičit a zůstanu doma, tak si rád listuji v časopisech, čtu židovskou literaturu nebo literaturu faktu.

Jste sice v důchodu, ale svou profesi baviče a moderátora jste na hřebík nepověsil. Čemu se teď věnujete?

Natáčím pořad pro TV Pohoda, který se jmenuje Krampoloviny. Těší mě, že mé pozvání do této zábavné talk show přijmou ty největší české hvězdy, jako je Lucie Bílá, Štefan Margita a řada dalších. V podobném duchu mám i svá zájezdová představení, kde si povídáme také o stáří, o skleróze, o všem možném. Má to úspěch a moc mě to baví.