1. Co se vlastně skrývá pod pojmem „civilizační choroby“?

Jsou to nemoci, u nichž v posledních 50 letech došlo k výraznému nárůstu výskytu a které jsou úzce spojené s rozvojem moderní civilizace. Patří sem především obezita, cukrovka II. typu, vysoký krevní tlak a osteoporóza, která je ale daná víceméně prodlužujícím se věkem populace.

2. Proč právě poslední půlstoletí?

Naše populace je v podstatě geneticky stejná jako ta před dvěma generacemi. Tělo si vytváří zásoby, jako by se připravovalo na hladomor. Válka či období hladu ale obyvatelstvo nepostihly už sedm desítek let, což nemá v historii obdoby. Člověk je přitom geneticky ke střádání vybaven, právě pro případná období nouze, která se až do doby před zmíněnými 70 lety dostavovala vždy po několika letech.

3. Trpí těmito obtížemi pouze lidé žijící v moderních civilizacích?

Tyto nemoci už začínají být aktuální i v tzv. rozvojových zemích. Je to způsobeno snahou vyspělejších států pomáhat těm „méně vyspělým“. Automatizace, používání třeba automobilů vede i u těchto civilizací mimo jiné k omezení pohybu, což je jednou z hlavních příčin jejich vzniku. Takže v posledních deseti dvaceti letech zaznamenáváme zvýšený výskyt civilizačních chorob i ve třetím světě. Proti tomu vyspělé státy se již s tímto problémem začínají úspěšně potýkat.

4. Jste obezitolog a nadměrná váha populace je patrná už jen při pohledu na ulici, do školních lavic… Na co si má člověk, který nadváhou netrpí, dávat pozor? Existují třeba nějaká období života, kdy je tělo ke střádání náchylnější?

Podle čísel, která máme k dispozici, lze skutečně vysledovat určitá období života jako riziková. Jedním z takových momentů je ukončení školní docházky a nástup do zaměstnání, který je obvykle provázen omezením pohybových aktivit. Podobně riziková je svatba, po které s tloušťkou často bojují především muži, a také rozvod. V první fázi tohoto životního kroku bývalí partneři možná hubnou, když se ale situace uklidní, bývá naopak častý nárůst hmotnosti do míry dříve nebývalé. Tloušťka trápí i ženy po 50. roce věku, kdy přichází období menopauzy, hormonální i pocitové změny a vzhled pro ně často přestává být důležitý.

5. Lze nějak vysledovat rozdíl mezi náchylností vůči civilizačním nemocem v rámci např. určitých profesí?

Prevencí je pohyb, zdravý životní styl a pravidelný režim, proto jsou rizikové např. profese se směnnými provozy – zdravotníci, policisté, zaměstnanci továren, pro které je těžší určitý pravidelný režim dodržovat. Kvůli nedostatku pohybu jsou však ohroženi i lidé vykonávající kancelářskou práci a IT pracovníci. Nebezpečí číhá ve zvýšené míře na každé stresové zaměstnání, neboť psychické vypětí často kompenzujeme konzumací sladkých jídel a nápojů.

6. Proč zrovna moderní život přináší rizika v takové míře?

Jako jednoznačnou příčinu vidím nedostatek pohybu. Zákon zachování energie přitom platí i v tak složitém biologickém systému, jakým je lidské tělo. Přijímáme zkrátka více energie, než vydáváme. Zároveň je těžké odolat nesmírné nabídce energetického příjmu. I chudší lidé si mohou koupit potraviny s vysokým energetickým obsahem, jejichž hlavní součástí jsou tuky a cukry. Kromě toho máme zakořeněno, že jídlo je oslava, takže jíme o Vánocích, na návštěvě, užíváme si drobné radosti z jídla… Za neutěšeným stavem je ale i neznalost, panující mýty a nepravdy o civilizačních nemocech, o jejich léčbě i prevenci. Některé z nich můžete nalézt na www.civilizacnionemocneni.cz, kde je i přehled akcí pro veřejnost. Lidé se na nich mohou dozvědět, v jakém stavu se aktuálně nachází jejich tělo, a tento stav konzultovat s odborníky.

7. Má se tedy dnešní člověk od dětství děsit a hlídat?

Důležitá je rodinná anamnéza. Pokud se v rodině vyskytuje některá z uvedených civilizačních chorob, je třeba zvýšené ostražitosti již od dětství. Ale existují i rodiny fyzicky velmi zdravé, jejichž členové se dožívají vysokého věku, byť trpí nadváhou nebo dokonce obezitou. Ideální prevencí je pohyb, a to od dětství. Jsem velkým odpůrcem redukčních diet v dětském věku. Důležité pro život je, aby člověk poznal do 20 až 25 let dobrý pocit z pohybu. Pak je vysoce pravděpodobné, že si na tento příjemný pocit tělo  rozvzpomene a bude ho opět provozovat. V opačném případě se později hledá cesta k pohybovým aktivitám těžko.

8. Lze se pohybem bránit proti všemu, co hrozí?

Nikoli. Pouze tak snižujeme riziko výskytu, resp. je nejdůležitější v prevenci. Jsou-li např. oba rodiče diabetici, jejich dítě má vysokou pravděpodobnost, že se u něj v 60 či 70 letech cukrovka projeví. Pokud nedbá na prevenci, bude mít potíže už třeba ve 40. Cílem preventivních opatření je tyto potíže co nejvíce oddálit. Rozhodně nemá ale cenu děti v takových případech strašit, důležitější je vštípit jim pocit, že je pohyb přirozenou součástí života.

9. Pokud někdo tuto přirozenost zakotvenu nemá… Změna životního stylu není vždy jednoduchá. Většina z nás má co dělat, aby uživila rodinu, kde má hledat ještě čas na pohyb či systematické hubnutí?

Netvrdím, že je to jednoduché, ba naopak. A největším nepřítelem je právě čas. V první fázi je to u některých spíše práce pro psychology, aby tomu kterému člověku pomohli najít priority. Opravdu není snadné změnit zaběhnutý režim a čím je člověk starší, tím hůř změny akceptuje. Jednou z cest je činit tak krůček po krůčku. Naordinovat někomu okamžitou zásadní změnu životního stylu bez znalostí podrobností předchozího života, resp. životního stylu, může být sice krátkodobě účinné, ale z dlouhodobého hlediska většinou neudržitelné.

10. Medicína jde stále kupředu a podařilo se jí už vymýtit mnoho strašlivých chorob. Nestačilo by doufat, že na všechno se lék jednou najde?

Genetický fond naší populace se vyvíjel staletí, a my proti němu bojujeme teprve třicet či padesát let. Chvíle, kdy najdeme účinný lék např. na obezitu, cukrovku 2. typu apod., bez toho abychom museli měnit životní styl něco, se naše generace nejspíš nedožije. Ti, co tvrdí, že už ho mají, lžou!