* Přestávky neexistují. Prý, kdo neudělá svůj denní objem práce, nemá na nic nárok.
* Šéf mě a mým kolegyním nařídil uklidit sklad. Problém byl v tom, že byl 200 kilometrů daleko a na uklízení jsme museli mít vlastní úklidové prostředky.
* Přestože se jmenuji Daniela, šéf mi říká Ančo. Prý takhle vždycky služkám říká. Přitom pracuji jako jeho asistentka.

* Dostávám pokuty za pozdní příchod. A to i když jsem na pracovišti třeba dřív o dvě minuty, mám smůlu. Prý je to moc pozdě.
* Na návštěvu lékaře si musím brát dovolenou. Prý na jeho návštěvu nemám nárok. A stejně jen simuluju.
* Šéfová mě odmítla pustit na pohřeb babičky. Prý si ji mám pohřbít, až budu mít v práci volno.

* Když jdu na záchod, šéfová jde za mnou a pak stojí před záchodem a měří mi čas, jak jsem tam byla dlouho.
* Když přijde do dílny šéf, musíme se všichni postavit do pozoru.
* Pauzy na záchod nám odčítají z volna na oběd.

* Schválně mi změnili pracovní dobu, která teď končí půl hodiny po zavření školky. Jsem samoživitelka. Budu muset dát výpověď.
* V práci mi zakázali chodit dávat krev. Prý to dělám jen proto, abych se vyhnula práci.
* Byla jsem doma s nemocným dítětem na »ošetřovačku« a šéfová mě po návratu nutila odpracovat, co jsem zameškala. Zadarmo a o sobotách a nedělích.
* Musíme si do práce nosit vlastní toaletní papír. Prý na naše sr…. nebude firma doplácet.

* Odmítla jsem práci přesčas, o které jsem se dozvěděla ten den (mám dítě ve školce a neměl ho kdo vyzvednout). Dostala jsem vytýkací dopis.
* Jsem prodavačka a je mi okolo padesátky. Nechala jsem si udělat nový zrzavý účes. Šéfová řekla, že vypadám jako čarodějnice a nesmím za pult, dokud se nenechám obarvit na jinou barvu.
* Na záchod smíme chodit jen v předem určenou dobu, ať se nám chce nebo ne. Ženy s menstruací, které potřebují chodit častěji, musí nosit červenou pásku na rukávu.

* Pracuji u výrobní linky. V létě je tam nesnesitelné horko, ale láhve s vodou máme zakázané. Když jsem si ji i přesto přinesla (den před tím mi bylo na omdlení), dostala jsem vytýkací dopis.
* Pod hrozbou ztráty práce jsme šéfovi museli podepsat, že souhlasíme s prací o víkendech. Pravidelně teď děláme 6 dní v týdnu za stejný plat.
* Pracuji v tzv. horkém provozu, kde je nárok na nápoje zdarma. Zásadně nám dávají jen ty, které jsou na konci doby trvanlivosti nebo rovnou prošlé.

*Šéf (cizinec) nám řekl, že české zákony končí před branami firmy.
* Pracovní prostor lemují bílé čáry. Kdo přešlápne, musí napracovat část pracovní doby. Když se to opakuje, dostane vytýkací dopis.
* Oficiální pracovní doba trvá 8 hodin, ale pak musíme v práci ještě zůstávat a pracovat. Zadarmo a bez volna za přesčas.
* Dovolenou si musím napracovat.

Advokát: Šikana se těžko prokazuje

„U šikany je vždy velký problém ji prokázat,“ říká advokát Tomáš Mužík. Problém je podle něj i v tom, že se může jednat o zdánlivě nenápadné ústrky, nevhodné vtípky, zesměšňování, nenápadné pomluvy. „Je třeba si uvědomit, že šikana nemívá (až na naprosté výjimky) povahu fyzického útoku a odehrává se spíše v rovině psychické. Často jde také o šíření různých intrik,“ popisuje advokát. Také se může podle něj stát, že šikanovaný jako jediný nedostane odměny, nebo ho nepustí s dítětem k lékaři. Zaměstnavatelé také šikanu používají jako donucovací prostředek k »dobrovolnému« odchodu bez odstupného. „V praxi jsem zažil, že zaměstnankyně, která nechtěla z práce odejít, musela celé dny sedět sama v temné kanceláři a škrtat stránky,“ popisuje advokát.  

Psycholožka: Pasivita není řešení

Stát se »neviditelným« a neupozorňovat na sebe. Tak přesně to často dělají podle psycholožky Hany Kyrianová oběti šikany. Doufají totiž, že útočníka přestanou zajímat. „Pasivita je ale velmi nejistý lék, který častěji spíš nepomůže. Ven z šikanování vede jen cesta přes vymezení se vůči hlavnímu útočníkovi,“ vysvětluje psycholožka. „Pokud chování skutečně splňuje parametry šikany, bylo by lepší, aby měl šikanovaný nějakou oporu. Nejlépe specialistu na tuto problematiku (psychologa, případně právníka),“ radí. Oběť musí znát své možnosti a práva. Pochopit, kdy je chování normální a kdy už je za hranicí. „Po nějaké době si totiž oběť šikany už přestává uvědomovat, co je a co není normální. Z psychologického hlediska není dobrým řešením odchod. Šikanovaný by se měl pokusit bojovat a situaci zvládnout. Jinak je riziko, že si do dalšího místa odnese roli oběti a situace by se mohla opakovat,“ dodává psycholožka.

 

Speciální příručka vychází už 1. února 2012.

Autor: Blesk

Jak se bránit nadřízeným, novinky v zákoníku práce a nejčastější triky šéfů se dozvíte již dnes 1. února ve speciální příručce Sebeobrana zaměstnance, která vychází společně s deníkem Blesk.