7°C
Jaký máte vztah k cestování?
Vzhledem k tomu, že jsem do ciziny jezdila odmalička, je pro mě cestování úplně automatická věc. Vlastně i v době, kdy nikdo nesměl nikam jezdit, já jsem s dětskou lední revue coby krasobruslařka poznala skoro celou západní Evropu. Mnohdy jsem byla mimo republiku i půl roku. To bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Když se pak hranice otevřely, nepociťovala jsem po cestování až takovou „žízeň“. Paradoxně jsem pak cestovala spíš méně a na kratší dobu.
Pokud vyrážíte do ciziny, spoléháte na služby cestovních kanceláří, nebo to risknete na vlastní pěst?
Poslední dobou využívám službu, kdy mi taková šikovná paní udělá dovolenou přímo na míru. Řeknu, kam chci jet, s kým chci jet, co od dovolené očekávám a kolik si můžu dovolit za ni utratit. Jednou jsem měla poněkud chudší rok, tak jsem jí poprosila, ať mi sestaví dovolenkový program jako pro studentku. Jela jsem tehdy do Paříže, bydlela sice v docela bojových podmínkách, ale mě to baví, protože vždycky to nemusí být jen o luxusu. I když luxus a s ním spojené pohodlí mám samozřejmě raději.
Baví vás spíš dovolená poznávací nebo odpočinková?
Vždy jsem byla spíš pro dovolené odpočinkové. Neměla jsem totiž ráda organizované poznávací zájezdy, kde se musí houfně a napovel navštívit třeba nějaká památka. Na druhou stranu mi ale nevyhovuje ani pouhé povalování se na dece na pláži. Teď mě lákají zájezdy, které jsou s něčím spojené. Uvažuji například o jazykovém pobytu, kde bych se mohla naučit nějakou řeč.
Když už jste zmínila jazyky, jakým se v cizině domluvíte?
Umím dobře francouzsky, domluvím se německy a rusky. Nejslabší jsem v angličtině, se kterou se ale člověk dorozumí nejvíc. Moje děti umí anglicky líp než já, a protože většinou cestujeme společně, je mi hloupé se jich neustále ptát: hele, jak se to řekne anglicky? Proto by se mi moc líbila dovolená s lektorem angličtiny, oživená ještě například lekcemi jógy. Jógu cvičím totiž moc ráda. To je naprosto ideální představa. Člověk se učí, jí, spí, cvičí, zkrátka aktivně odpočívá, a to je přesně to, co mi vyhovuje.
Ovládáte francouzštinu, takže se lépe cítíte ve francouzsky mluvících zemích?
Francouzsky mluvící země mám raději, tam si přijdu za hvězdu, právě díky tomu, že se dorozumím. Miluji Bretaň, kde se krajina mění přímo před očima, mění se moře, příliv, odliv… Navíc, je to kraj šampaňského a ústřic. Představte si, že si jdete na šampaňské a ústřice, a stojí vás to tolik, jakoby jste si dali na Václaváku buřta! To je přece idylické! Když už jsme u jídla, tak francouzská a vlastně středomořská kuchyně vůbec mi moc chutná. Je pestrá, lehká a zdravá, což je i na cestách ideální.
Jezdíte na dovolenou, třeba do zmíněné Francie, i autem?
Chystali jsme se všichni do Paříže a dcera Anička nechtěla letět. Tak jsme jeli autem a naplánovali si předtím výlet do naší oblíbené Bretaně. Jenže nám se na dovolených často stávají podivné věci. A platilo to i tentokrát. Těsně před hotelem v Paříži (naštěstí) nám totálně odešlo auto. Francouzi se ale vyznají víc ve svých značkách aut, takže na tom našem závadu hledali dost bezradně. Nakonec auto odtáhli do servisu s tím, že bude hotové za tři neděle. Museli jsem se do Prahy vrátit autobusem, ale hned na druhý den mi volali, že je vůz spravený. Co dodat?
Nepřidáte ještě nějakou svou dovolenkovou „podivnost“?
Chtěly jsme si s Aničkou udělat hezkou dovolenou v Římě. Syn Adam byl tehdy někde na táboře a my treperendy jsme se rozhodly nakupovat. Nadila jsem si proto kreditku i peněženku a jely jsme do Říma vyloženě „šopovat“. Jenže v italské metropoli mě okradli, takže jsme tam musely den přežít s eurem v kapse. Naštěstí mám hodného otce dětí, který mi peníze poslal. Jenže nákupní horečka se moc nerozjela, protože většina nejlepších butiků je o prázdninách zavřených, což jsme netušily. Podobné je to i s restauracemi, takže jsme se ani dobře nenajedly. Když jsme přistály v Praze na letišti, jen jsem bezděky poznamenala: tak co Aničko, co by se nám ještě mohlo stát? No a nám jediným nepřijely kufry…
Raději se vrátíme k těm příjemnějším zážitkům. Kde jste byla nejdále a jakou dovolenou jste si nejvíc užila?
Nejdál jsem zatím byla v Karibiku, konkrétně na ostrově Guadeloupe. Byla to pro mě okouzlující a nejexotičtější dovolená. Fascinovaly mě sněhově bílé písečné pláže, pochutnávali jsme si na čerstvých rybách, které rybáři právě vytáhli z moře, vzduch voněl rumem, kávou a kořením, nikde nikdo, naprostý ráj. Speciálním suvenýrem je tu afrodiziakální kúra zdejšího stromu, která se podává naložená v rumu. A místní věří, že „bois bandé“, jak se tomuto elixíru říká, má zázračné účinky. A má!
Když vás exotika tak nadchla, neplánujete si to zopakovat?
Zase jsme u těch podivností! Moc jsem se chystala do Thajska. Koupila jsem si dokonce už letenku, a přišla tsunami. Letenka mi samozřejmě propadla, a z Thajska nebylo nic. Chtěla bych se tam ale jednou podívat, stejně tak i do Indonésie, na Bali nebo na Maledivy. Dopřát si relax u moře, bydlet v bungalovu, kam by mi nosili snídaně jen domorodci…
Momentálně jsou oblíbené prodloužené víkendy v evropských metropolích. Využíváte také těchto cenově často atraktivních nabídek?
Krátké výlety jsou pro mě kvůli pracovnímu i osobnímu nasazení ideální. Staráme se totiž s bratrem o maminku, takže si ani delší pobyty mimo Prahu dovolit nemohu. Milujeme výlety do Vídně, kde máme svůj oblíbený butik, vždy si tu dáme snad nejlepší řízek na světě a Vídeň je vždy plná i úžasných kulturních akcí. Navíc rakouská metropole je krásná za každého počasí a je blízko. Fascinoval mě i prodloužený víkend v Berlíně nebo nezapomenutelných pár dní strávených ve švédském Stockholmu. Projeli jsme se tu lodí a samozřejmě navštívili muzeum legendární skupiny ABBA. A jak už jsem zmínila, mojí srdeční záležitostí je Paříž a pobřeží Bretaně.
A co dovolená v zajetí českých luhů a hájů?
Čechy mám bohužel dosud neprobádané. Je to asi ostuda, ale kvůli tomu, že máme chalupu v Sadské, tak veškerý svůj volný čas trávím s rodinou právě tam.
