Speciální kombinézu Third Age Suit (Oblek třetího věku) využívají mladí vývojáři Fordu, aby mohli vyzkoušet pocit stárnutí, a podle něj vyvíjí s ohledem na seniory své vozy. Když se do ní soukám, červená kombinéza mi zablokuje krk, následuje omezující bederní a prsní pás i ortézy na lokty, kotníky a kolena. Z pohybu se pomalu stává noční můra.

Teď ještě špunty do uší a brýle, na kterých je jen asi třícentimetrový průzor. Během deseti minut si mohu připadat jako můj děda, který je o padesát let starší. Tedy jako člověk v jeho věku, protože on má samozřejmě ostříží zrak jako zamlada a městským provozem se protáhne jako lasička.

Dveře jsou poloviční!
Zkouška začíná něčím tak triviálním, jako je nastoupení do vozu. Tedy triviálním… Kolena už se vůbec nehýbají jako před chvilkou a dostat nohy skrze dveře k pedálům se stává téměř neřešitelným úkolem. Přitom je testovaný Ford B-Max s protisměrně otevíranými dveřmi prakticky ideální - se širokým vstupem a vysoko položenou sedačkou. Teď se ještě připoutat. I to je pořádná námaha, přestože jsou zde pásy uchyceny takřka ideálně přímo na sedačce.

Hlučný start
Startuji, ale pro jistotu ještě shlédnu otáčkoměr - motor totiž neslyším. Nikdy dříve by mě nenapadlo, jak je vlastně důležité poslouchat motor při dalším úkonu - rozjezdu. Dieselovou jednotku zaslechnu zřetelněji až zhruba ve třech tisících otáček. Pustit spojku lehounce a plynule, když mám na sobě zbroj přidávající půlstoletí, je nemožné.

Nevidím, neslyším, nezávodím
Auto se nakonec dává do pohybu - moje nové staré kosti v sobě asi našly těch padesát let zkušeností, na které teprve čekám. Přes brýle simulující omezené zorné pole tedy téměř není vidět. Nevěřili byste, jak divný pocit je téměř neslyšet.

Šedeástikilometrová rychlost je maximum, brýle totálně rozmlžily vidění
Autor: Foto Svět motorů

V místech, kde běžně testujeme maximální rychlost vozů, se najednou bojím jet víc než šedesát. Když dostihnu auto s fotografy a snažím se vedle něj udržet konstantní rychlost, je to ještě horší. Bojím se, že do něj z boku narazím nebo vyjedu mimo dráhu. Naštěstí to brzy končí.

O půl doby napřed
Mířím do dalšího testu - vyhýbacího manévru mezi kuželkami. „Stačí mi tak tři čtyři dobré průjezdy a jdeme dál, ať všechno stihneme za světla,“ popohání mě fotograf David. Jakmile vidí mé pozvolné kolébání po letištní dráze, raději mi kuželky postaví sám a posílá mě na start.

Pro první průjezd volím padesátikilometrovou rychlost. Blížím se ke kuželkám, chystám se zatočit, jenže bum - jedna odlétne. Že jsem prostorově trochu mimo, jsem tušil. Že vůbec neodhaduji místa, kde kuželky stojí, mě šokuje. Jedu znovu - pomaleji, ale se stejným výsledkem. „Fotky, jak si to srazil, už máme. To nemusíš,“ zastavuje mě David. „Jenže já se sakra trefit chci,“ zní má odpověď.

Při třetím průjezdu, kdy jedu asi třicet, vzpomínám na slova učitele kontrabasu: „Musíš hrát o půl doby napřed a počítat se zpožděním, než se to rozezní.“ Zatáčím někde před kuželkami a díky tomu se poprvé vejdu mezi ně.

Ohnout se? Nemožné!
Řízení raději opouštíme a jdeme vyzkoušet další úkony - výměnu kola a naložení nákupu do kufru auta. To první je skutečný horor. Kvůli výstroji transgalaktického cestovatele, kterou mám na sobě, se totiž nemohu pořádně ohnout a najít místo, kam umístit hever.

Samotné zvedání už docela jde, nemohu se ale zbavit pocitu želvy, která se snaží stát v podřepu na zadních a má tendenci spadnout dozadu na krunýř.


Klouby bolí a člověk není tak mrštný - i zapnutí pásu je výkon
Autor: Foto Svět motorů
Stejný pocit mě provází i v rajonu seniorů - před diskontem s potravinami. Po chvíli motání se kolem auta na parkovišti si vysluhuji zatroubení a ostrou gestikulaci projíždějícího řidiče. Neslyšet je občas i výhodou. Nejtěžší je přitom omezený pohyb krku. Ten ostatně může za nejčastější nehody, které starší řidiče provází - odbočování v křižovatkách, kde starší řidič nedá jinému vozu přednost.

Všechna čest
Po celodenní zkušenosti s řízením v kůži pětasedmdesátníka si budu dávat ještě větší pozor na řidiče v pomalu jedoucích škodovkách. Tito motoristé zároveň mají i můj respekt, udržet se vůbec na silnici totiž dá práci a i já jednou skončím jako oni.

Stáří nejsou jen bolavá kolena
Důchodci ve věku nad 64 let loni nejčastěji umírali při dopravních nehodách! Dokonce trumfli i skupinu nejtemperamentnějších a nezkušených řidičů ve věku 25–34 roků. Starší lidé nemají problémy jen s pohybem, ale nedokážou delší dobu udržet pozornost a mají problémy oddělit důležité vjemy od nedůležitých.

Zatímco rychlost jednoduchých reakcí s věkem výrazně neklesá, v krizových situacích starší lidé reagují mnohem pomaleji než zamlada. To potvrzuje i primářka rehabilitačního oddělení z Českého Těšína Barbora Zbránková. „Nebezpečí nehod stoupá zejména po pětašedesátém roce. Starší řidič hůře vidí a má tak špatný odhad, hůře slyší, pomaleji reaguje i kvůli chronickým nemocem, jakými je například Parkinsonova nemoc, revmatické onemocnění, srdeční potíže nebo cukrovka. Se vzrůstajícím věkem také užívá větší množství léků, jejichž kombinace zvyšuje riziko nehody při řízení,“ varuje.

Za volant jen po prohlídce

Řidiči senioři jsou povinni nechat se prohlédnout u lékaře nejpozději v den dovršení 60, 65 a 68 let věku. „Po osmašedesátém roce života je povinnost lékařské prohlídky stanovena na každé dva roky," upřesňuje mluvčí ministerstva dopravy Martin Novák.

Usedne-li takový řidič senior za volant musí mít potvrzení o absolvování prohlídky vždy u sebe. Na prohlídkách se měří schopnost reakce, zjišťují se nemoci a léky, které řidič užívá a mohou ovlivnit pozornost, měří se zrak a sluch. „Starší řidiče by také měli posuzovat specialisté. Oční lékař, neurolog a zejména psychiatr," dodává primářka Zbránková.

Fotogalerie
4 fotografie