Nedělní oběd pro dvanáct lidí je něco, čím se vůbec nevzrušuju. Prostě norma. A protože tenhle stav zažívám už dva roky, sestavila jsem si pro sebe i pro vás pravidla

Pokud máte doma víc než dva potomky, budu se hodit.

Chce to prostor

Ve dvoupokojovém bytě se pobijete. I největší milovníci společnosti a blázince (což já jsem) si občas potřebují zalézt a nikoho nevidět ani neslyšet.

Zaveďte pořadník

V našem případě na věci, které je třeba každému pořídit (pokud bychom koupili všem, o co si řeknou, zruinovalo by nás to) i na soukromé hovory (každý potřebuje něco probrat, a pokud si to nezorganizujete, můžete dát rovnou v práci výpověď, protože pokec s tolika lidmi je na celý úvazek). Nakonec jim to neuškodí, v generaci malých sobců je dobré naučit děti, že si musí na něco počkat a nejsou tu samy.

Jaké znamení k vám sedne v posteli? Vedou Štíři a Vodnáři!

Jen každý den uvařit pro tolik lidí je nadlidský výkon. A to ani nemluvím o mytí nádobí, vytírání, vynášení odpadků, luxování, nebo praní prádla. Nenechte si namluvit, že je jedno, jestli se staráte o dvě děti, nebo o šest. Práce kolem nich se prostě násobí. A protože tohle jeden člověk nemůže zvládnout, nechte pracovat potomky. Budou se sice hádat, vymlouvat a snažit se přehodit povinnosti na sourozence, ale vy už je ukočírujete.

Improvizujte

I když si pečlivě naplánujete, kdy s jakým dítětem k doktorovi, kdo nakoupí, co uvaříte, v tak velkém počtu lidí se vždycky něco zvrtne. No a co! Naučte se improvizovat. Něco zvládnete vy, něco přehoďte na muže, něco na potomky. Naše děti si chodí navzájem na třídní schůzky, nakupují za nás narozeninové dárky (které my vybereme a zaplatíme), a dělají práce, na které prostě nemáme – třeba všechny technické záležitosti kolem televize, počítačů a mobilů.

Čtenářka Zlata: Vlastní dcera mě terorizuje

Osmičlenná rodina je vlastně jako malá firma. Takže opravdu vyžaduje naprosto přesně rozpisy, rozdělení úkolů a povinností a schopnost improvizace (jak jsem psala výše), ale zároveň dost velký nadhled a velkorysost. I kdybyste se zbláznila, některé věci prostě nikdy nebudou podle vašich představ. No a co!

Zažeňte je

„Miláčkové, okamžitě se seberte a padejte z mého pokoje. Miluju vás, ale potřebuju klid.“ Než jsem byla v klidu schopná říct tuhle větu, trvalo mi to dost dlouho. Poslat děti „do háje“ chce totiž dost lásky i odvahy. Nechtěla jsem se jich dotknout, bála jsem se, že jim bude smutno. Nesmysl! Je lepší naučit se vymezovat svůj prostor dřív, než ve vás stres zafunguje jako třaskavina a vy v návalu přepracování a vzteku rozbijete nábytek. A moje vzteklé házení sklenic proti zdi, je sice super historka, ale přece jen trochu stres.

Celebrity jak je neznáme! Beckham svačí nahý a Brad holí Angelině nohy!

Ano, mít kolem sebe tolik dětí, je jako divoká jízda na raftu po nilských peřejích. Není to pro každého a chce to silnou náturu. A i když tu můžu vyjmenovat tisíc nevýhod tak velké tlupy, mám trumf, který všechny hravě přebije. Tolik lásky, legrace a pocitu sounáležitosti jen tak někde nenajdete. Takže i když naše potomky honím, úkoluju, a občas trochu zanedbávám, díky nim zažívám jedno z nejkrásnějších období v životě. Ale to jim říkat nebudu. Jsou to totiž normální „potvory“ a mohly by toho zneužít.