Adoptovali dítě, přestože mezitím měli vlastní!

Marek (35) a Ivana (32) spolu chodili již od střední školy a nijak se nelišili od ostatních párů. Po škole spolu začali žít. Plánovat společnou budoucnost. Myšlenka adopce napadla Ivanu a Marka dávno předtím, než miminko společně plánovali. "Dost nám vadilo, že děti tady v Čechách musejí vyrůstat po různých ústavech a nás oba zároveň napadlo, že bychom mohli otevřít svoji rodinu někomu, kdo nemá šanci být v té svojí", vzpomíná na jejich první rozhovory o adopci Ivana.

Když se po pár letech společného soužití Marek s Ivanou vzali, rozhodli se, že se pokusí o vlastní miminko. Snažení trvalo dlouhé dva roky. Pomalu ztráceli naději. I lékaři začínali o šanci otěhotnět přirozenou cestou pochybovat. Jako zázrakem se to v poslední chvíli podařilo. Ze šťastné noviny se tenkrát radovaly obě rodiny. Štěstí však netrvalo příliš dlouho.

Místo miminka potrat

I tentokrát se potvrdilo staré známé rčení, že "Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.". Ivana ve čtvrtém měsíci samovolně potratila. Pro všechny to byla obrovská rána. Spousta lidí by po tom všem své úsilí o potomka na chvíli vzdalo, ale Marka s Ivanou tato životní rána jen posílila. "Ačkoliv jsme byli už vysíleni, nenechali jsme se zlomit a po dlouhých večerech, kdy jsme společně probírali všechna pro a proti, jsme se rozhodli, že se pokusíme děťátko adoptovat," dodává Marek.

Člověka napadne, zda neměli strach z toho, jaké geny děti po svých pravých rodičích podědí. "Je to samozřejmě ohromný risk, ale jako adoptivní potencionální rodiče jsme měli právo na všechny informace o našem budoucím děťátku. Všechny své požadavky na dítě jsme vyplnili do dotazníku, podle kterého nám vhodného adepta hledali. Je jasné, že se některé vlastnosti u dítěte projeví v pozdějším věku, ale to samé se vám může stát i s vaším vlastním potomkem," zdůrazňuje Ivana.

Kvůli špatné diagnóze šly málem na potrat!

Podivné testy

Manželé tedy podali žádost o adopci. Postup o zažádání o osvojení dítěte se ale poněkud lišil od pěstounství, kde člověk nečeká tak dlouho. Oba budoucí rodiče prošli řadou nekonečných testů. Museli oběhat své zaměstnavatele, sehnat potvrzení od lékařů, že jsou schopni se o dítě starat. "To papírování nám samozřejmě lezlo krkem, ale pokud chcete miminko a nemáte jinou šanci jak jej získat, přijde vám to jako úplná maličkost. Horší bylo, že se nám přišli podívat domů a důkladně nás prověřovali. Chtěli vědět, jak v domácnosti fungujeme, ptali se i na velice osobní věci," ozývá se Ivana, která je podle manžela na své soukromí velice opatrná. Na otázku, na jaké věci se sociální pracovnice ptaly, však nechce odpovídat.

Psychotesty oba zvládli úspěšně. Na otázku jak těžké byly, odpovídá Marek pobaveně. "V testech byly často až nesmyslné dotazy. Dokonce tam byla otázka co je pro nás v životě nejdůležitější a v kolonce mezi odpověďmi typu: rodina, práce, peníze, byla i odpověď marxismus leninismus. Ty testy byly staré možná několik desítek let a oni podle nich "dokáží" určit, zda jste vhodný rodič či ne?!". Nakonec testy i společná sezení s ostatními budoucími rodiči úspěšně zvládli a pak už jen čekali.

Těhotenství potvrzeno

Asi po roce čekání na vysněné miminko se stal doslova zázrak, který už nikdo nečekal. Jak to tak bývá, když se člověk přestane o něco snažit, najde si ho to samo a přesně tak to bylo i v případě Ivany s Markem." Přišel jsem zrovna z práce domů a Ivana mi jen beze slova ukázala potvrzení od lékaře, že je v druhém měsíci. Samozřejmě nás napadlo, zda to zase nedopadne špatně, ale negativní myšlení jsme si prostě vzájemně zakázali. Řekli jsme si, že to nebudeme prožívat, a ať se Ivaně mimino podaří donosit nebo ne, nebudeme okolo toho dělat velké scény," říká tatínek dnes již sedmi letého chlapečka. A jak jsme již napověděli, děťátko se skutečně narodilo zdravé a zcela bez komplikací.

Rodiče malého Tomáška se však rozhodli adopci nestáhnout. Čekat ale museli ještě další tři dlouhé roky, než chlapeček dostal svoji tříměsíční sestřičku Marušku. "Adopce Marie se nám tak díky narození Toma protáhla na šest let. Mnoho párů se za takovou dobu stihne rozvést nebo odcizit, ale když v něco doufáte, tak vám ten čas uteče mnohem rychleji." Na otázku, zda své vlastní dítě citově upřednostňují více než nevlastní, Ivana s rozvahou odpovídá:" Už milionkrát nás napadlo, jestli Tomáška nebudeme upřednostňovat, ale zatím se to skutečně nestalo. Dokonce je to spíš Maruška, kdo je víc samostatnější a nemáme s ní téměř žádné trable."

Všem manželským párům, kteří uvažují o adopci dítěte, tato dnes již spokojená rodina vzkazuje. "Česká republika má nejvíce přeplněných dětských domovů v celé Evropě a to je velice smutné. Co na tom, že děti v těchto domovech mají playstation a nejnovější model mobilu. Společnou procházku nebo pohlazení od rodičů jim tyhle dárky bohužel neposkytnou. Není nic špatného na tom, osvojit si dítě, i když už třeba máte svoje. My jsme to tak udělali a rozhodně nelitujeme."