Úprava nedoznala žádných výraznějších změn a i nadále platí, že manželé mají mezi sebou vyživovací povinnost a výživné mezi manželi musí být poskytováno v rozsahu, který oběma zaručí zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Ale úroveň nemusí být bez rozdílu stejná, musí být stejná v zásadě, tedy v její hodnotě. Vzájemná povinnost si pomáhat a podporovat se až do zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně trvá mezi manželi, i když nežijí spolu a každý si hradí náklady své domácnosti.

Vyživovací povinnost mezi rozvedenými

Zde právní úprava doznala mnohem více změn. Úprava sice stejně jako doposud vychází z toho, že rozvodem manželství zanikají příbuzenské i právní vztahy mezi manželi a stávají se z nich naprosto cizí lidé. V rámci prorozvodové úpravy jsou dvě roviny výživného:

1. Výživné při nezpůsobilosti se živit

Dosavadní zákon o rodině vázal nárok na výživné pouze na objektivní okolnost spočívající v samostatné neschopnosti se živit. Nárok neomezoval časově ani důvodem neschopnosti se živit. Mohlo se tedy klidně stát, že rozvedený požadoval po bývalém výživné i po řadě let od rozvodu manželství.

Novela zavedla pro výživné při neschopnosti se živit sám daleko přísnější pravidla:

a) Neschopnost se živit musí mít svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Manželé se například při narození dítěte dohodnou na tom, že manželka zůstane doma. Posléze přijde druhé a případně i třetí dítě a situace se opakuje. Manželka za deset let, které strávila mimo kontakt s oborem, si nemůže najít po rozvodu práci právě pro chybějící kvalifikaci. V takovém případě má neschopnost se po rozvodu živit původ v manželství. Například alkoholismus a gamblerství jako důvod nemožnosti se živit však nemají svůj původ v manželství.

b) Je nutno přihlížet k tomu, zda si manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka.

c) Je třeba zhodnotit, zda se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost.

d) Je třeba si všimnout, zda se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému nebo osobě mu blízké něčeho, co má povahu trestného činu – například domácího násilí. Není při tom důležité, zda byl pro takový čin trestně stíhán.

2. Výživné při způsobení újmy rozvodem

Zde dochází k dramatickým změnám. Výživné se má stát v podstatě nápravou újmy způsobené rozvodem a zabráněním sociálním nespravedlnostem. Ten manžel, který převážně nezapříčinil rozvrat manželství a nebo s rozvodem nesouhlasil, a současně mu byla rozvodem způsobena závažná újma, má právo navrhnout, aby soud určil vyživovací povinnost bývalého manžela v takovém rozsahu, aby životní úroveň obou byla v zásadě stejná. Toto ustanovení bude mít zásadní dopad především při rozvodech manželství s velkým podílem výlučného majetku jednoho z manželů nebo s velkými příjmovými rozdíly. Takové výživné je však omezeno na dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však na dobu tří let od rozvodu manželství.

Dvě zásadní změny ve výživném:

1. Nezletilé dítě nemá nárok na výživné, pokud má vlastní majetek (například dědictví) a jeho výnos postačuje k jeho výživě. Stejně tak se hledí na jeho výdělečnou činnost (například na podnikání se souhlasem rodičů – typicky příklad bohatých bloggerů, programátorů, nezletilých umělců).

2. Ke změně došlo v sankčním ustanovení pro případ, kdy rodič nechce nebo odmítá soudu předložit listiny prokazující jeho příjmy. Dosavadní ustanovení v takových případech bralo jako základ vyměření výživného 12,7násobek životního minima. Nový občanský zákoník zvýšil tento základ na 25násobek životního minima!