8°C
V pátrání po otci byla paní Pavla úspěšná, i když zjistila něco jiného, než si přála. Otec byl po smrti a měl ještě další dvě dcery. „Bylo mi líto, že se již s tátou nemohu potkat, ale potěšilo mě, že mám teď vlastně dvě nové sestry,“ radovala se zkraje. Pavla se už ve škole dozvěděla, že její dosavadní otec není její vlastní. „Tehdy jsem neměla možnost tátu hledat. Pak jsem se vdala a měla rodinu děti. Později jsem se starala o nemocnou matku, správná doba přišla až teď,“ dodává Pavla.
Jediným důkazem o existenci otce byl její rodný list. Na matrice ale paní Pavla zjistila, že v počítači, v evidenci obyvatel u jejího jména žádný otec není. „Vysvětlili mi, že k tomu muselo dojít nedopatřením, když se před lety přepisovaly všechny údaje do počítače,“ popisuje udiveně paní Pavla. Pracovnice matriky pak do evidence jejího otce připsaly.
Dalším krokem byla návštěva občansko-správního odboru na radnici, kde po předložení občanského průkazu a rodného listu získala další chybějící informace.
Dozvěděla se, že má dvě sestry, otec měl družstevní byt, a dokonce vypátrala i tragické okolnosti, za kterých otec zemřel. To ji dovedlo na policii, která smrt před lety prošetřovala a uzavřela jako sebevraždu. Od policie získala poslední část skládačky, telefonní číslo na jednu ze svých sester.
Sestru ihned oslovila a požádala o schůzku, vyměnily si e-mailové adresy, napsaly si pár zpráv, ale schůzka se nekonala, naopak konverzace časem úplně utichla. Ani jedna z Pavliných sester evidentně neměla zájem prohlubovat kontakt s nově nalezenou příbuznou. Jediné, co Pavla od sester dostala, byl dopis s fotkou otce, o kterou je požádala, aby měla alespoň nějakou památku na muže, kterého nestihla celý život poznat, tak jak by si přála.
Prvorozená dcera Pavla časem zjistila, že po otci zůstal družstevní byt 2+1 v Praze, který sestry prodaly. „O dědictví mě nikdo nevyrozuměl, protože jsem v té době neměla otce zapsaného na matrice,“ vysvětluje s lítostí v hlase paní Pavla. Rozhodla se proto oslovit Ombudsmana Blesku a jeho tým právníků, aby zjistila, jestli má nárok na dědictví.
Jak (ne)přijít o dědictví
Paní Pavla přišla o dědictví vlastně nešťastnou shodou okolností. Obecně ale není pro rodiče nijak snadné potomka o jeho práva připravit. Vydědit je možné jen ze šesti zákonných důvodů. Zjednodušeně se jedná o případy, kdy potomek:
1. neposkytl rodiči potřebnou pomoc
2. neprojevil o rodiče zájem, který by projevit měl
3. byl odsouzen za trestný čin svědčící o jeho zvrhlé povaze
4. vede trvale nezřízený život
5. je zadlužený a hrozí, že na jeho děti nic nezbude
6. je marnotratný a hrozí, že dětem nic nezůstane
Rada experta Blesku JUDr. Jiřího Hartmana
„Čtenářka Pavla je oprávněným dědicem, a proto, pokud byla opomenuta v rámci dědického řízení, může se dodatečně domáhat na neoprávněném dědici vydání té části dědictví, které by jí připadlo, pokud by byla její existence v dědickém řízení známa,“ vysvětluje advokát. V souvislosti s tím se postupuje podle zásad tzv. bezdůvodného obohacení tak, aby neměl dědic majetkový prospěch na úkor oprávněného dědice. Čas hraje proti dědičce.
„Nicméně je nutné upozornit, že se právo oprávněného dědice na vydání dědictví (popř. jeho finanční náhrady) promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, kdy promlčecí doba začíná běžet od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno,“ vysvětluje právník. Vzhledem k tomu, že čtenářka uvádí, že její otec zemřel před 9 lety, lze předpokládat, že k pravomocnému skončení dědického řízení došlo již před více než třemi lety, a nárok je tak promlčen. Na čí straně stojí zákon?
Podle názoru advokáta promlčení sice nebrání naší čtenářce požadovat vydání části dědictví, bude se ale se svým nárokem muset obrátit na soud. A je nutné počítat s rizikem, že během soudního řízení nevlastní sestry námitku promlčení využijí.
