"Rok 1968 znamenal pohřbení naší touhy po svobodě. Tehdy jsme naivně věřili, že režim založený na teroru lze reformovat," řekl předseda Konfederace politických vězňů Slovenska Anton Srholec. Promluvil na shromáždění v centru Bratislavy, kde politici, představitelé samosprávy a armády položili věnce k pamětní desce věnované obětem okupace Československa armádami Varšavské smlouvy pod vedením vojsk tehdejšího Sovětského svazu.

Místopředseda parlamentu a šéf opozičních křesťanských demokratů Ján Figeľ zdůraznil, že nynější svoboda není samozřejmostí, ale výdobytkem. Prohlásil, že to platí nejen pro Slovensko, ale i pro Ukrajinu, která nyní čelí vojenským akcím proruských separatistů. "Rok 1968 byl výrazem úsilí a naděje po demokratizaci, na druhé straně potvrdil, že totalita se opírá o násilí a lež," řekl.

Šéf poslaneckého klubu opoziční Slovenské demokratické a křesťanské unie-Demokratické strany (SDKU-DS) Ľudovít Kaník přirovnal okupaci Československa k současnému dění na východě Ukrajiny. "Jsme svědky toho, že na Ukrajině se v ulicích pohybují cizí vojska a umírají lidé. Pokud se dnes někdo zastává (ohledně Ukrajiny) ruského prezidenta Vladimira Putina, schvaluje to, co se stalo 21. srpna 1968. I tehdy byla Moskva přesvědčena, že má právo zakázat Československu rozhodovat o svém pohledu na svět," řekl v projevu Kaník.

Slovenský prezident Andrej Kiska v prohlášení označil okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy za jednu z nejtemnějších událostí v novodobých dějinách Slovenska. "Důsledky srpnové invaze byly pro Slovensko tragické. V období takzvané normalizace se po zemi rozšířily beznaděj, odevzdanost, pasivita a žel i udávání blízkých," uvedl Kiska. Zároveň vybídl Slováky, aby si vážili svobody a nezávislosti, kterou země získala po pádu komunistického režimu v roce 1989 a po odchodu okupačních vojsk.

Premiér Robert Fico ocenil snahy o uvolnění poměrů v komunistickém Československu, známé jako Pražské jaro, a jeho představitele, vysokého komunistického funkcionáře Alexandra Dubčeka. Tento proces, který předcházel vojenské invazi, měl podle Fica vyústit v občansky svobodnou a sociálně spravedlivou společnost. "Je zřejmé, že pokud by obrodný proces v srpnu 1968 nebyl násilně zastaven vojsky Varšavské smlouvy, mělo by tehdejší Československo šanci přibližovat se právě k ideálu takové spravedlivé společnosti," uvedl v prohlášení slovenský premiér.

V dřívějším průzkumu Slovenské akademie věd více než dvě pětiny Slováků uvedly, že hlavním cílem pokusu o demokratizační změny v komunistickém Československu v 70. letech byla radikální až revoluční změna politického systému. Za záměr následné normalizace, tedy potlačení obrodného procesu, byla podle obyvatel země pod Tatrami zejména snaha o upevnění moci Sovětského svazu nad Československem.