Cura se nechal inspirovat jednou z pěti sekvencí katolické liturgie Jacopone da Todi, jejíž slova vyjadřují bolest matky nad ztrátou syna. Skladba Stabat mater je částí Curova oratoria Ecce homo. Partitura skladby nese datum 1988, jde o dílo tehdy pětadvacetiletého skladatele. Text básně Stabat Mater byl zhudebněn mezi jinými Haydnem, Rossinim, Schubertem, Verdim nebo Janem Jakubem Rybou a Antonínem Dvořákem.

"Není to o tom, zda v životě zrovna prožíváte těžké období, nebo ne. Já jsem to těžké období měl, ale nechci tady o tom mluvit. Nerad bych se uchýlil ke své biografii," řekl ČTK na otázku, proč se tak mladý věnoval takovému tématu. Liturgický text podle něj není jenom o Kristu, o Bohu, o něčem, co se nás netýká. Je to o matce, která je pod křížem, na které umíral její syn. "Vzpomeňte si na všechny matky, které držely v náručí své umírající děti ve válečných konfliktech, při epidemii eboly, po činu atentátníka. Zpíváme ji pro všechny lidi," uvedl Cura.

Skladbu vyndal z šuplíku až po čtvrt století na přání přítele Maria De Rose. Složil jich v mládí několik, ale život ho zavál jinam. "Nesnažil jsem se, aby skladba byla někde uvedena," řekl novinářům před koncertem. "Nemyslel jsem si, že svět potřebuje hudbu Josého Cury," poznamenal. Mario mu skladbu zakázal revidovat: "Vůbec se toho nedotýkej! My si teď poslechneme, co se v tvé hlavě dělo před 25 lety." Skladbu nikdy neslyšel, nebyl na zkouškách. "Myslím, že poté, co ji uslyším, budu mít chuť ji radikálně změnit," řekl s humorem sobě vlastním.

V Curově Stabat Mater posluchači kromě orchestru a sboru Jihočeského divadla slyšeli řadu sólistů a dětský pěvecký sbor Canzonetta. V sólových partech Mozartova Requiem vystoupila sopranistka Maria Bissová, Dagmar Volfová, WeiLong Tao a Alexandr Beň. Program dnešního večera tvořily dvě duchovní skladby, jež od sebe dělí více než 220 let. Po Curově Stabat mater, to bylo Requiem d moll Wolfganga Amadeuse Mozarta.

Argentinský pěvec José Cura si dokáže svým charismatem, nadáním a bezprostředností získat srdce publika i ocenění odborné kritiky. Přes studium skladby a dirigování v Argentině, sborový zpěv a pobyt v Itálii se dostal ke svému pěveckému debutu ve svých třiceti letech ve Veroně. Zpíval na mnoha slavných scénách, nechyběly mezi nimi Metropolitní opera v New Yorku, Královská opera v Londýně, milánská La Scala ani Vídeňská státní opera. Diváci ho mohli vidět před třemi lety i před českokrumlovskou točnou v Komediantech.