Právo regulovat hazard všech forem získaly obce na základě nálezů Ústavního soudu (ÚS) a souvisejících legislativních změn. Postupně si vydobyly také právo vybírat poplatky za jednotlivé videoloterijní terminály. Některé radnice včetně brněnského magistrátu pak chtěly od provozovatelů terminálů získat peníze také zpětně za období mezi lety 2008 a 2010.

Firma Synot Tip i další společnosti ale uspěly se žalobami, zabýval se jimi Krajský soud v Brně. Provozovatelé terminálů argumentovali tím, že před novelizací zákona nikdo nepovažoval centrální loterijní systémy za běžné výherní přístroje ve smyslu zákona o loteriích, a proto nepodléhaly místnímu poplatku.

Soudy na základě žalob provozovatelů uznaly, že obce nemohou chtít poplatky za něco, co nebylo jasně formulováno v zákonech. Do poloviny roku 2010 tak mohly vybírat peníze pouze za běžné výherní automaty.

"Předmětem poplatku podle zákona o místních poplatcích v rozhodném znění jsou jen a pouze výherní hrací přístroje; interaktivní videoloterijní terminály nikoliv," stojí v jednom z rozhodnutí NSS. Konkrétně se týká sporné částky 330.000 korun za 11 terminálů v Měřičkově ulici v Brně v období od ledna 2009 do června 2010. Podobně justice rozhodla také v dalších sporech o desítky až stovky tisíc korun.

Takzvané videoloterijní terminály, což jsou automaty napojené přes síť na centrální dispečink, dříve povolovalo ministerstvo financí, a to i v obcích, které se jinak snažily bojovat s hazardem a nevydávaly povolení pro běžné automaty. ÚS ale přiznal obcím právo regulovat veškerý hazard.