"Je to osvěžující," řekla novinářům na dotaz, jaké je to dýchat po mnoha letech čerstvý vzduch. Zároveň prohlásila, že v hladovce chce setrvat. Organizace Amnesty International, která hájí lidská práva, ženu považovala za vězně svědomí, neboť ji úřady držely ve vazbě kvůli jejímu přesvědčení.

Šarmilaová vyhlásila hladovku v roce 2000 poté, co zákon umožnil vojákům ve svazovém státě Manípur zatýkat a provádět domovní prohlídky bez potřebných povolení a v určitých případech i střílet ostrými náboji. Právní norma také chrání vojáky před soudním stíháním, pokud k tomu nedá svolení federální vláda.

"Je to tvrdý zákon, kvůli kterému máme v Manípuru mnoho vdov," řekla Šarmilaová. Manípur je podobně jako několik dalších států severovýchodní Indie dějištěm boje separatistů.

Armáda se staví zásadně proti zákonnému omezování svých pravomocí a argumentuje tím, že v boji proti povstalcům potřebuje mimořádné prostředky.