Nacistický důstojník Eichmann po skončení druhé světové války utekl do Argentiny, kde se skrýval pod cizím jménem. V roce 1960 ho izraelská tajná služba unesla, o dva roky později byl v Izraeli popraven. Deník Bild ale před časem zjistil, že německá rozvědka BND znala Eichmannovo falešné jméno i místo jeho pobytu už osm let předtím, než ho Izraelci zajali.

Německý deník proto u soudu požadoval úplné odtajnění spisu, který BND o Eichmannovi vedla. Úřad kancléřky, který je nadřízený BND, ale u soudu uvedl, že by kompletní zveřejnění spisu o Eichmannovi mohlo ohrozit německé státní zájmy. Ústavní soud poté požadavek Bildu zamítl.

"Velmi lituji tohoto rozhodnutí. Zabránilo dosažení potřebné transparentnosti (v Eichmannově případu)," řekl předseda Centrální židovské rady Dieter Graumann. Takhle zůstává nepříjemný pocit, že jsou veřejnosti odpírány důležité informace a že se něco - ať už je to cokoli - zametá pod koberec. To je jak nerozumné, tak škodlivé," dodal.

Eichmann se stal členem Hitlerovy NSDAP v roce 1932, "židovskou otázkou" se v rámci SS začal zabýval o dva roky později. Po obsazení Rakouska v roce 1938 byl poslán do Vídně, kde založil ústřednu pro židovské vystěhovalectví, o rok později stál u založení podobné ústředny v Praze. Eichmann začal organizovat zatýkání a postupně i přesuny Židů do koncentračních táborů.

Eichmann rovněž hrál významnou roli při přípravě konference ve Wannsee v lednu 1942, jejímž hlavním cílem bylo koordinovat "konečné řešení" židovské otázky. Vrcholem jeho činnosti byla v roce 1944 deportace 440.000 maďarských Židů do Osvětimi.

U soudu v Izraeli se Eichmann prohlašoval za nevinného, trval na tom, že jen poslouchal Hitlerovy rozkazy. Soud ale této verzi neuvěřil a v prosinci 1961 ho odsoudil k smrti. Eichmann následně neuspěl s odvoláním ani se žádostí o milost a v květnu 1962 byl popraven.