To nejdůležitější: Děti by se neměly tahat do mediálního prostoru, a to v žádné souvislosti.
To druhé nejdůležitější: Artur je opravdu tlustý, neumí žádný jazyk a je tomu tak v důsledku výchovy jeho matky, zpěvačky Ivety Bartošové.
Dítě jako zbraň
Samozřejmě není v pořádku, že pan Štaidl veřejně odsuzuje tloušťku svého dítěte a pomlouvá jeho matku. Udělal tak totiž vlastně totéž, co zpěvačka Bartošová činí opakovaně: zavlekl dítě do mediálního prostoru. Pojmenoval však jen to, co je zjevné a jistě to není novinka ani pro Artura.
Není to tak dlouho, co soud rozhodl, že se zpěvačka po návratu z protialkoholní léčebny a minimálně jednom pokusu o sebevraždu smí starat o Artura dál, ovšem jen pod podmínkou dohledu sociálních pracovnic.
Jinými slovy: Nejen pan Štaidl si myslí, že výchova psychicky labilní zpěvačky není v pořádku.
Když se zpěvačka dělí s veřejnosti o své osobními démony, je to jen a jen její rozhodnutí. Dobrovolně se vzdala soukromí výměnou za naději, že se budou její desky prodávat lépe. Je to jen její volba.
Dítě jako tabu
Zcela neodpustitelný je ale zpěvaččin obchod se soukromím dítěte (například informace, že se Artur zřekl svého otce). V medializaci příběhů a emocí jsou jistá tabu. Cokoli, co se týká dětí, mezi ně patří, a to na první místo.
Zpěvačka do svého sporu s panem Štaidlem vědomě, opakovaně a veřejně zatahuje dítě, které dlouhodobě používá jako zbraň, popouzí ho proti otci, a když se pan Štaidl ohradí, tak ho vyzve: „Ať se o něj stará sám, když se mu nelíbí, jak ho vychovávám.“
Když už zde tedy hodnotíme výroky: Zatímco pan Štaidl jen popsal hořkou skutečnost, paní Bartošová posílá dítě, na jehož výchovu zjevně nestačí, pryč za otcem poté, co jejich vztah sama nenávratně poškodila.
„Ať se o Artura stará sám, ať ho zhubne,“ říká zpěvačka, jako by mluvila o hračce, kterou rozbila a teď čeká, že ji za ní spraví někdo jiný.
Nezbývá než doufat, že si Artur sám najde časem ke svému otci cestu a že sociální pracovnice, jejíž povinností je bdít na řádnou výchovou dítěte, zůstanou ve střehu.
Přidat názor
. Není jednoduché vysvětlovat dítěti, že nemůže jít tolik jako ostátní. Máme dvě děti, obě jí stejně, ale každé přibírá jinak. 
