Předseda Jiří Paroubek na volebních mítincích již třikrát okusil, jak chutná dobře mířené vejce, a na vlastní sako poznal rozdíl mezi vejcem natvrdo a naměkko.
Po celé zemi není kukaně, ve které by neseděla slípka, která když už přímo nesnáší, tak alespoň tlačí. Každou kontrakcí se posouvá ČSSD o krůček vpřed, blíž konečnému vítězství.
Žloutky ve vejcích od nosnic, kterým není lhostejný osud této země, společným úsilím hutní a jejich barva už dávno není žlutá, ale je oranžová, podobná té, kterou známe od vajec smažených.
Český volič není hloupý a dokáže být angažovaný. Záhy pochopil snažení naší avantgardní české drůbeže a ve jménu odkazu slavných vrhačů jako jsou Jiří Železný, Ludvík Daněk nebo Helena Fibingerová, zvedl ošatku a vrhl.
Výseč vrhačského kruhu se tak snadno stala výsečí politickou a jistě není náhoda, že to novodobým českým diskoobolům létá spíše vlevo.
ČSSD již angažovala do své kampaně umělkyni Ivetu Bartošovou a vzhledem k vajíčkové revoluci je nejvyšší čas, aby byl osloven i mim Jaroslav Čejka, který vešel do dějin svým dokonalým napodobením vnitřního rozpoložení slepice těsně před snůškou.
S blížícími se volbami úsilí české drůbeže neochabne a vrhačů bude přibývat. Poradci předsedy Paroubka však počítají se vším a již přišli se svou radou: „Předsedo, pořiďte si pánev. Proslavila Elvise, tak proč ne Vás?“
Přidat názor
