7°C
Navíc málokoho nechá "souboj" této rostliny s kořistí chladným. Pokud si masožravku postavíte doma na stůl, musíte ovšem rostlině poskytnout základní péči, aby vás její společnost těšila co nejdéle...
Základem je substrát a měkká voda
Masožravé rostliny, jak už jejich způsob obživy napovídá, neměly štěstí na půdu bohatou na živiny. Z toho důvodu je pro ně ideální zeminou jejich rodná rašelina. Smíchat ji můžete s perlitem nebo křemičitým pískem v poměru 2:1. Důležité je, abyste substrát udržovali neustále vlhký. Jestliže se o rostlinu dobře a pravidelně staráte a neobjevíte u ní plíseň, bude vám stačit, pokud ji přesadíte jednou za 2 – 3 roky.
„Voda, stejně jako u každého živého organismu, je to nejdůležitější co masožravky k životu potřebují. Bez dostatku vláhy rostliny brzy uhynou,” radí odborník Michal Vejsada z hobbymarketu Hornbach, který ve svých prodejnách masožravé rostliny prodává.
„Ideálního stavu docílíte, když budete v misce pod rostlinou stále udržovat 0,5 cm až 1 cm vody. Pokud na delší dobu opouštíte své obydlí, nechte ji ve vodě klidně stát. Masožravky by s tímto vlhkým prostředním neměly mít sebemenší problém. Velký pozor si ovšem dávejte na kvalitu vody, kterou masožravku zaléváte. Nejlepší je měkká voda z přírodního zdroje, například z rybníku, nachytané dešťové kapky, nebo voda destilovaná, která neobsahuje půdu znehodnocující minerální látky. Vodovodní vodu můžete rovněž a bez obav použít, jen je potřeba nechat ji alespoň jeden den odstát,“ vysvětluje Michal Vejsada.
Masožravky potřebují dostatek světla a tepla
Masožravky potřebují k životu dostatek světla. Většina z nich dobře snáší přímý sluneční svit, proto je dobré umístit rostlinu na parapet jižně nebo západně orientovaného okna. Na severní straně by masožravky kvůli nedostatku světla dlouho nevydržely. V zimě je vhodné rostlině přisvětlovat speciálními pěstitelskými zářivkami, které dokážou vytvořit podmínky k fotosyntéze.
Rostliny dobře snáší teploty mezi 5 – 35 °C. V létě je tak můžete klidně postavit na balkon či jinam na čerstvý vzuch. Vyvarujte se umístění nad topením, protože suchý vzduch by je mohl nenávratně poškodit. Aby masožravky snesly nižší teploty, potřebují zazimovat. Některé ovšem snesou i mráz. Během zimování omezte zalévání a umožněte rostlině dostatečný přístup světla. Nejvhodnějším místem jsou zasklené balkony.
Adéla už večeří? Krmte ji s citem!
Krmení a potravu považuje většina začátečníků za to nejdůležitější, co masožravky potřebují. To je ovšem zásadní chyba. Nejprve je třeba zajistit masožravce kvalitní substrát, zálivku, světlo a teplo. Až potom přichází na řadu potrava. Pěstitelé se často dopouštějí chyby v tom, že je až nestydatě překrmují. To může následně způsobit jejich plesnivění a dokonce i úhyn rostliny. Masožravky není nutné „přikrmovat“ protože si sami čas od času najdou nějakou mouchu V první řadě to jsou stále obyčejné rostliny, energii k růstu získávají fotosyntézou.
'Kriminálník' konopí: Je to jed, nebo lék?
„Více než rok jsem chodil u nás na kožní oddělení s ekzémem na chodidle,“ píše čtenář Blesk.cz Václav Frejka z Brna. „Když nezabrala modrá mastička,…celý článek
Kde začít?
Pro začátečníky je ideální mucholapka podivná, rosnatky nebo špírlice, které se dají pěstovat i ve venkovních prostorách. Zkušenější pěstitelé ocení láčkovky, pro které je vhodným prostředím terárium či domácí skleník. Tyto rostliny totiž potřebují vlhkost přes 75 %.
Mucholapka podivná
Mucholapka byla objevena v roce 1736 v USA a je jediným zástupcem svého druhu. Pro svůj vzhled byla přirovnána k pastím na lov lišek a nalákanou kořist dokáže sklapnout mezi zuby za 1/20 sekundy. Mucholapka je náročná na světlo a vodu. Substrát proto nenechávejte nikdy vyschnout.
Rosnatky
Špírlice
Dalším rozmanitým rodem jsou špirlice, které se vyznačují řadou různě barevných a tvarovaných láček. Hmyz, který spadne špírlici do láčky se utopí v trávicích tekutinách. Špírlice patří mezi víceleté rostliny a pěstuje se na volném prostranství. Jsou schopny překonat i mrazy do – 25 °C. V létě vyžaduje rostlina trvalý přísun vody, v zimě je pak potřeba udržovat substrát vlhký. Mladé špirlice je možné i přihnojovat.
Láčkovky
Velmi oblíbené, ovšem hodně náročné na podmínky, jsou láčkovky. V přírodě dorůstají do velikosti až 20 m a starší rostliny dřevnatí. Zajímavé jsou také jejich pasti. Ty jsou nejen různě tvarované a zbarvené, ale také jejich objem se velice liší. Mohou mít od několika ml do 3,5 l a velikosti až 50 cm. V takto velkých pastech byly nalezeny kostry a zbytky obratlovců.
Láčkovky jsou proto považovány za nekorunované královny masožravých rostlin. Vyskytují se v tropickém pásu, a proto se jim nejlépe daří v akváriu nebo pokojovém skleníku, ve kterém jim musíte zajistit dostatečnou teplotu a vlhkost vzduchu (více než 75 %). Mají rády vlhký substrát, ovšem nedovolte, aby se u jejich kořenů hromadila voda. Nepotřebují přímé slunce a některým se lépe daří ve stínu.
