Celník propouštějící bez kontroly autobus, ovšem pod podmínkou orálního sexu s vybranou pasažérkou. Mladík, kterému po pančované vodce začnou hořet vnitřnosti. Policista, jenž si z obchodu odnáší mikrovlnnou troubu a místo placení pouze ucedí: "Záloha na daň." Hluboká zatopená pískovna, na jejímž dně spočívají autobusy plné mrtvol. V létě vyhledávané rekreační středisko. To jsou jen drobné střípky ze života v těžce zkoušeném kraji na jihu Zakarpatské Ukrajiny. Hraniční přechod z Maďarska znamená nad ránem minimální zdržení. Jsem tu jediný. Ospalí policisté a celníci na ukrajinské straně jen rutinně prohlédnou motor, kufr, techničák, pojištění auta a pas. Víza už Češi nepotřebují. Žeň strážcům hranice nastane přes den, kdy se z obou směrů přihrnou vozidla napěchovaná zbožím, jehož koupě je v druhé zemi výhodná. Ale už to není takový nápor, jako když ukrajinští Maďaři mohli jezdit na Budapešť bez víz. Čekání se však i teď může protáhnout na hodiny. Nejnepříjemnější je pro pohledné ženy v autobusech plných vracejících se gastarbeiterů. Sem tam si prý celník nějakou vyhlédne a odvede. Pokud ho orálně sexuálně uspokojí, je celé vozidlo propuštěno bez kontroly. V opačném případě všechno vyložit a začne se zabavovat. Jedna hrdá krasavice si za odmítnutí vysloužila hrubé nadávky osazenstva celého autobusu. Včetně manžela. Rekreace u hromadného hrobu Já nic nepašuji a mé nepříliš vypracované tělo nikoho nezaujme, a tak mohu pokračovat pár desítek kilometrů přes pětadvacetitisícové okresní město Beregovo k velkému jezeru vzniklému ze zatopené pískovny. Místy je hluboké sto metrů. Před třemi lety se tu při bujaré oslavě utopila dívka i s nápadníkem, který se ji pokoušel zachránit. Voda těla nevydala, mladíkův bohatý otec si tedy najal profesionální potápěče, aby je našli. Ti se vynořili zsinalí. Na dně objevili několik autobusů plných mrtvol v různém stadiu rozkladu. Ukázalo se, že mafiánští převaděči vybrali od asijských uprchlíků po tisícovce dolarů, pořídili starý autobus a řidič ho místo inzerované cesty k maďarské hranici a dál na Západ svrhl v noci do jezera i s nic netušícími pasažéry, když sám na poslední chvíli vyskočil. Po hrůzném nálezu uzavřela asi na rok celé okolí armáda. Podle zdejších obyvatel však vojáci oběti nevytahovali, jen vše zdokumentovali. Autobusů jsou tam prý desítky. Pak si jezero pronajali dva podnikavci, oplotili ho a dnes je tu kemp. Koupat se smí jen na jedné pláži s pontonem a pod dohledem plavčíka. Areál se nejmenuje Hromadný hrob, ale Bumerang. A je hojně vyhledáván. Přespolními... "Já se tady raději nekoupu," říká můj průvodce Arpád (37) z blízké vesničky Dědovo. Každé léto bere rodinu na Krym. Může si to dovolit. Vypracoval se v movitého podnikatele. Má několik pil, od vesničanů v okruhu stovek kilometrů kupuje, sváží a zpracovává kvalitní stromy. "Na ceně se musíš domluvit, než ho pokácí. Pak už se smlouvá špatně," prozrazuje základní pravidlo. Nejcennější je ořech. Kvalitní kmen pořídí za sto dolarů, po rozřezání na pile ho prodá za deseti i dvacetinásobek. Zájem je hlavně mezi staviteli domů pro bohaté Rusy. Obchodní talent měl Arpád už v jinošském věku. Když ho rodiče poslali studovat ruštinu, bylo volné ubytování jen v dívčím internátě v pokoji s jediným oknem bez mříží. Přes něj se odehrával veškerý provoz po deváté večer, kdy oficiálně končily vycházky a zamykaly se vchodové dveře. Arpád vybíral průchodné ve formě drobných finančních částek, darů či protislužeb. Ostatně bezhotovostnímu systému něco za něco se podnikatel nevyhne ani dnes. Špičkovému lékaři, jenž se ujal jeho nemocných rodičů, nechal v domku udělal podlahy z vlastního dřeva, své prvotřídní účetní pomohl sehnat byt po rozvodu s manželem alkoholikem. Na otázku ohledně vztahů s mafií jen pokrčí rameny: "Člověk s nimi musí vycházet." Přičemž mafií zdaleka nemíní jen ostré hochy pohřbívající běžence na dně jezera, ale i úředníky či policisty. Ti nejotrlejší si třeba chodí do obchodů vybírat takzvanou zálohu na daně ve formě zboží, které nezaplatí. Je Marika čarodějka? Že se Arpád nemá špatně, je vidět i u něj doma. Zrekonstruované stavení vyšperkované samozřejmě kvalitním dřevem. Žena Marika (33) nemusí chodit do práce, ačkoliv by asi ráda, protože mladší ze synů Gábor (6) je neskutečné šídlo, se kterým by měli co dělat dva zkušení bachaři. Jeho máma se zároveň věnuje pěstování zeleniny a chovu drůbeže. Ne kvůli šetrnosti, ale z nedůvěry ke kvalitě kupovaných potravin. Je fakt, že chuť jejích pečených kachen se pohybuje na hranici snů. Možná to souvisí se skutečností, že Marika dokáže najít ve sněhu náušnici, ztracenou při kilometrové cestě z hospody, což Arpáda utvrzuje v přesvědčení, že si vzal "čarodějku". Vodka mu zapálila břicho Na noc se vracím do Beregova společně s Arpádovou sestrou Rozálií (43) a jejím mužem Bécym (47). Tři dny v týdnu dělá číšníka v bistru, další tři taxikaří, což si manželka pochvaluje, protože v té době prý "moc nepije". Cesta jejich velkou starou audinou nepostrádá napětí. Bécy bere četné výmoly hlava nehlava a na poznámku, že tlumiče budou v hajzlu, odpovídá, že už jsou. Svítí mu jen dálková světla, takže pokud se v protisměru vynoří auto, jedeme potmě. S čímž nepočítají tři chodci, kteří v posledním zlomku vteřiny skákají šipku do příkopu. Nám s Rozálií notně zatrne, Bécy praví, že se také "trochu leknul". Vzápětí je označen za dodavatele pacientů do nemocnice a tím i zdroj obživy, protože manželka tam pracuje coby hlavní účetní. Mají úhledný velký dům, jeho koupi za čtyři tisíce dolarů zajistila Rozálie, neboť už ji otravoval společný život s tchyní. Bécymu to bylo jedno, stejně jako v případě mnoha dalších praktických věcí. Úspory nestačily, půjčkou pomohl brácha Arpád. Dalším nemalým výdajem byla svatba dcery. "A teď začnu žít, je mi jedno, že potřebujeme novou vanu, radši za ty peníze někam pojedeme," směje se Rozálie. Jediné, co jí flegmatický manžel nemůže odpustit, je koupě druhé lednice, zapříčiněná podle něj tím, že "přesně takovou si koupily všechny její kolegyně". Rozálie vypráví, jak jim nedávno přivezli do nemocnice devatenáctiletého kluka, který vypil nějakou divnou vodku. "Pak mu najednou začaly hořet vnitřnosti a umíral ve strašlivých bolestech, doktoři s tím nemohli nic dělat," otřese se. Pančovaný alkohol se prý dostává do krámů i v originálních lahvích, protože je bezdomovci sbírají po popelnicích a prodávají pokoutním výrobcům lihovin. Proto je jistější nakupovat v "prověřených" obchodech. Do takových se vydáváme druhý den. Alkohol a cigarety tady stojí třetinu toho co v Česku, u potravin je to srovnatelné a maso mají dražší, což je při zdejších výdělcích hrůza. Atila zrubal sám sebe Jelikož Marika s Rozálií okukují oděvy, jdeme si my zbylí na Bécyho návrh prohlédnout nejbližší bar. Abstinent Arpád u čaje popisuje nejnovější módu mezi bohatými Ukrajinci. Najímají si na uklízení mladé ženy a celou dobu je při tom pozorují. Podmínkou totiž je, aby dívky pracovaly úplně nahé. Pak ho trochu naštvu, protože koupím Marice a Rozálii kytky (Bécymu je to jedno), což Arpád považuje za rozmazlování a vyhazování peněz. Marika se však na něj vůbec nezlobí. Už večer v hospodě v její rodné vesnici ho může srovnat se svým někdejším dlouholetým nápadníkem Sašou (34). Ten je pověstný svými pozdními příchody domů, při kterých vždy vzbudí manželku, aby mu uvařila, na co zrovna dostal chuť. Tak si myslím, že se Marika zamilovala do toho správného chlapa. Saša oslavuje s kamarádem Atilou (23) příchod z lesa, kde rubali dřevo. Nenechají nás platit a za láhev koňaku utratí celodenní výdělek. Atila po chvilce zrube i sám sebe a zapomene v hospodě motorovou pilu. Měl prý šílené dětství, nenáviděný otec ho nutil makat na zahradě a prodávat výpěstky na trhu, přičemž mu všechny vydělané peníze sebral a propil. Po jeho smrti však syn převzal štafetu a pije stejně, jako kdysi táta. Takhle už to tady zkrátka chodí. Mafií zdaleka nemíní jen ostré hochy pohřbívající běžence na dně jezera, ale i úředníky či policisty Foto popis| Hyjé! Zakarpatská cesta ke štěstí je dlouhá... Foto popis| Jezero se přes hrůzný obsah dna nejmenuje Hromadný hrob, ale Bumerang Foto popis| Rozálie pořídila dům, provdala dceru a teď chce žít. Manžel Bécy nemá námitek. Foto popis| Na ulici okresního města Beregovo Foto popis| Úsporné opatření, jistá rodina nechala vytesat i jméno vdovy, až přijde její čas, doplní se jen datum úmrtí Foto popis| Marika podává manželovi, staršímu synovi Arpádovi juniorovi (11) a hostům kouzelně upečenou kachnu