Berberský národ Tuaregů už dlouhá staletí křižuje Saharu, zejména napříč Alžírskem, Mali, Nigerem, Burkinou Faso a Libyí. Směr cesty často udávají nevidomí, na které Tuaregové spoléhají kvůli jejich zvýšené citlivosti čichu a chuti. Jde sice o kmen z dávných časů, z našeho pohledu jde ale o velmi progresivní společnost, která si zachovala své tradice i po přijetí islámu.
Týká se to pak zejména postavení žen. Ty si své obličeje nezahalují a za svobodna si mohou užívat s tolika sexuálními partnery, s kolika chtějí. Tuaregové pro to mají dokonce zvláštní rituál. Mladík na velbloudovi přijede ke stanu své milé, vklouzne dovnitř bočním vchodem a nad ránem opět zmizí. Nikdo se nad tím nepozastavuje, ani tehdy, když na druhý den zastaví u stanu jiný chlapec.
Ženy si své postavení zanechávají i po svatbě. Patří jim společná zvířata i stan. Při rozvodu muži často zbývá jen už zmíněný velbloud. Zatímco muž se po rozvodu potupně vrací ke své matce, čerstvě rozvedenou ženu čeká bujarý večírek na oslavu znovuzískané svobody, který organizují její rodiče. A na střídavou péči mohou muži zapomenout, Tuaregové totiž ctí zásadu, že "jistá je vždy jen matka".