Hongkong, v překladu Voňavý přístav, patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa. Na jednom kilometru čtverečním tu žije 6,5 tisíce lidí. Ze sedmimilionové populace je kolem 1,2 milionu chudých a tito lidé často musí přežívat v klecových domech na ploše dva metry čtvereční. Nájem za takovou kóji navíc není z nejlevnějších. Podle velikosti se platí od čtyř tisíc až ke třinácti tisícům.

Končí tu lidé, kteří skončili na mizině, matky samoživitelky i rozvedení. Stačí jedna malá chyba. Nájem jednopokojového bytu v centru Hongkongu totiž přijde v průměru na závratných 55 tisíc korun, třípokojového zhruba 125 tisíc korun.

Nikdo v klecích žít nechce, ale bydlení je tu přece jen o něco málo lepší, než skončit na ulici. Obyvatelé klecí sdílí kuchyňku i sociální zařízení a na soukromí mohou prakticky zapomenout. Ze stěn na chodbách visí elektroinstalace, prostory jsou špatně větrané. Obytná místa jsou naskládána jedno na druhé stejně těsně jako skříňky v kuchyňské lince. Těžko si představovat, jaký by byl osud obyvatel například v případě požáru.

„Lidi si o obyvatelích takových míst myslí, že se do té situace dostali, protože jsou líní. Nic není pravdě vzdálenější. Někteří mají velmi špatně placenou práci, i když v ní tráví dlouhé hodiny. Prostě na ně dolehly těžké časy,“ řekla před časem CNN sociální pracovnice Sze Lai San.

Na obecní byt se v Hongkongu čeká oficiálně tři roky, není ale výjimkou, že se doba protáhne i více než trojnásobně. Podle nejchudších vláda nemá zájem jejich situaci řešit. „Hongkong bohatne, ale tito lidé byli ponecháni stranou. Jeden z nich mi jednou řekl: ‚Ještě jsem nezemřel, ale už žiju v rakvi – čtyři stěny a hřebíky‘,“ dodala Sze.

Fotogalerie
43 fotografií