Himálaj na vlastní kůži: Letos peklo, loni cesta rájem!

Pěší túra, jak se dnes říká trek kolem Annapuren, který jsme šli loni v listopadu povětšinou za slunného počasí, letos skončil katastrofou. A to v době, která bývá, co se týče dobrého počasí, nejstabilnější v roce. Vesnice, kterými jsme procházeli, jejich obyvatelé, se kterými jsme se skamarádili, nosiči, které jsme potkávali, a spoustu stejně nadšených turistů jako my – mnoho z nich bylo nyní pohřbeno pod lavinami sněhu a půdy.

Hora čaruje

Další spousta z nich bojuje o život v nepálských nemocnicích a někteří jsou stále ještě pohřešovaní. Stačí jedna bouře z Indie a hory začnou čarovat. Takový je Himálaj. My jsme ale poznali jeho laskavou tvář, otevřel se nám a my nestačili popadat dech úžasem. Všude roste »tráva« Na celou výpravu je třeba počítat zhruba se třemi týdny.

Přílet, zařizování povolení, poslední nákupy na cestu, přeprava k horám, přeprava zpět do Káthmándú, nakupování, odlet... Samotný trek v ideálních podmínkách, na pohodu, lze absolvovat za 14 dní. Cestujeme v 5 lidech, bereme s sebou 3 nosiče. Zvládli by to i 2, ale nechceme je trápit. Z Káthmándú jedeme autobusem do Besisaharu a dále džípem do Jagatu (1260 m). Tuto část už někteří chodí pěšky, my raději než cestu podél prašné silnice volíme zrychlení džípem. Jsme unešeni z malých kamenných vesnic a lidí, kteří se věčně usmívají, přestože život zde určitě není jednoduchý. Jedním z mnoha vysvětlení jejich stále dobré nálady může být okolní porost, který velmi často tvoří marihuana.

Houpací mosty

Borovicovými lesy stoupáme výše a po prvních dvou dnech konečně cítíme bolestivé svaly. Několik dní šlapeme v okolí řeky Marsyangdi a každou chvíli překračujeme houpací mosty. U vesnice Tal se kocháme okolními vodopády, kolem se pasou kozy a okusují velké keře vánoční hvězdy. U každé vsi roztáčíme modlitební mlýnky. Uvnitř mlýnků, stejně jako na modlitebních praporcích, jsou mantry a přání, které vítr roznáší do světa. Začíná poprchávat (výše už sněží) a my přicházíme do vesnice Chame (2700 m). Koupelna je plná čerstvě nasátých pijavic, na pokoji je +3 °C, ale Kukhri rum nám spraví náladu. Zato ranní probuzení, to je něco! Z okna vidíme Annapurnu II (7937 m) a ode dneška už pořád samé sedmi- a osmitisícovky.

Záchvěv civilizace

Nejhezčí výhled a k tomu spirituální náladu získáváme v buddhistickém klášteru v Upper Pissang (3300 m). Popíjíme zde hot lemon, nic neděláme a jen se kocháme okolními štíty. Odbočka na jezero. V Manangu (3540 m), Himálajském záchranném centru, dostáváme školení o horské nemoci a rady, jak se zde aklimatizovat. Je to poslední záchvěv civilizace, dokupujeme vlněné papuče, rukavice a skvělý jačí sýr. Zde se doporučuje podniknout některý z aklimatizačních výstupů, rovněž se zde rozhoduje o cestě dál, protože za špatného počasí nelze pokračovat k průsmyku Thorung La (5416 m).

Výšlap a žádná trudomyslnost

Vidíme Annapurnu II, Annapurnu IV a Gangapurnu (7485 m). Kdo chce, může vybočit z trasy a zamířit k nejvýše položenému ledovcovému jezeru na světě – Tilicho Lake (5022 m). Cesta je to docela dramatická, často se jde po úzké cestičce napříč prudkým svahem, občas to klouže po zbytcích sněhu.

Další dny jdou ztěžka, v noci se hůře spí, zima už se nám dostala do morku kostí, ale přes den svítí naštěstí sluníčko, takže nepropadáme trudomyslnosti. V Thorung Phedi (4450 m) vstáváme nevyspalí ze spacáků a zjišťujeme, že všichni ostatní turisti již odešli z obav před silným větrem. Hurá, půjdeme zase sami. Plazíme se nahoru, míjíme Thorung High Camp, pak poslední tea house – místo, kde lze pronajmout osla, který turistu přes průsmyk převeze. Je nám sice hodně špatně, nepomáhají ani energetické pasty, ale musíme to dokázat.

Šlapeme rychlostí 1 km/hodinu, už chápu, proč se říká »jít co noha nohu mine«. Za 5,5 hodiny jsme na vrcholu. THORUNG LA – 5416 m. Tisíc metrů, které jsme teď nastoupali nahoru, musíme ještě dnes sejít na druhou stranu, a nejen to! Chceme dojít až do Muktinathu – 3760 m. Příroda za průsmykem se naprosto změnila, erodované svahy říčky Jhong Khola nás provázejí celým sestupem. Za kopečky už je Mustang, donedávna zakázaná oblast. Najednou z nás padají veškeré obavy, jsme dole a začínáme si užívat. Doutník, rum, jačí steaky... Pak už následuje pozvolný sestup skrz půvabnou kamennou vesnici Kagbeni a do města Jomson volíme raději cestu džípem.

Zpět do civilizace

Pokračujeme do vesničky Marpha a následuje smrtelná jízda autobusem přes Ghasu do Tatopani. Hluboké srázy vpravo, ještě hlubší vlevo, již chápu tu častou nehodovost autobusů v Nepálu. V Tatopani se koupeme v horkých pramenech, následuje noční jízda džípem, kdy jsme také měli pořádně nahnáno, do civilizace do města Pokhara. Druhé nejrušnější město v Nepálu leží na jezeře Phewa. Místo jak stvořené pro odpočinek. Plujeme lodičkami na ostrůvek, kde probíhá obětování jídla bohům, užíváme si nepálskou i jiné asijské kuchyně, nakupujeme suvenýry a užíváme pohody. Opouštíme město a míříme zpět do chaosu a smogu – Káthmándú – a poté zpět, do chaosu a smogu u nás, v Česku.

Co je dobré vědět:

Doprava

Přílet je nejčastěji do Káthmándú, odkud většina turistů zamíří do čtvrti Thamel. V ceně ubytování je většinou i svoz z letiště. Pokud nemáte zajištěné ubytování předem, ihned se vás ujmou taxikáři a nabízejí ubytování. Po městě je nejrychlejší přeprava taxíky či rikšou. Pro přiblížení se ke svému treku můžete zvolit autobus, letadlo nebo auto.

Nosiči

V Káthmándú pravděpodobně zavítáte do některé z místních agentur, která vám zařídí potřebné formality pro vstup na trek, zajistí dopravu a zprostředkuje nosiče. Nosiči nestojí příliš peněz a můžou vám zpříjemnit trek o 100 %. Pro ně jste zdrojem jejich příjmů a pro vás jsou zdrojem pohody. Nosiči si sami pro sebe zajišťují jídlo i ubytování, ale samozřejmě budou rádi, když jim občas koupíte placatku rumu nebo jim na závěr darujete vaše opotřebované trekové vybavení.

Aklimatizace

S přibývající výškou při treku »ubývá kyslíku«, člověku se hůře dýchá, a pokud byste podcenili aklimatizaci, můžete se setkat s horskou nemocí, která může mít fatální následky. S tímto jevem se nesetkáte pod 3300 m. V jednom dni se doporučuje překonat max. 1000 m výšky a pak sestoupit dolů tak, aby se nespalo o více než 300 – 500 m výše než předešlou noc. V případě, že pocítíte příznaky horské nemoci, je třeba zpomalit, případně sejít o něco níže. Hlavní příznaky? Bolest hlavy, malátnost, zvracení.

Počasí

Nejlepším obdobím na cestu do Himálaje je září – listopad a březen – květen. V tomto období bývá počasí nejstabilnější s minimem srážek. Pokud svítí přes den sluníčko, půjdete v tričku a šortkách a bude vám velmi příjemně. To se ovšem změní se západem slunce, kdy teploty klesnou k nule. Ve vesnicích najdete jednoduché chatky s pokoji. Jsou dřevěné či kamenné a stěny rozhodně netěsní. Spacák je nutností. V pokojích není žádné topení, takže pokud je venku teplota –8 st. C, na pokoji jsou        –4. Koupelna a WC jsou obvykle venku, přičemž WC znamená díra v zemi a kyblík s vodou (zamrzlou) vedle. Majitelé chatek jsou zároveň také kuchaři. Pokud nejdete v hlavní turistické sezoně, dostanete často ubytování zdarma, pokud si u nich dáte večeři a snídani. Ceny stoupají s rostoucí nadmořskou výškou.

Orientační ceny služeb

* CESTA Z LETIŠTĚ + nocleh + snídaně – 7 USD/os.

* POVOLENÍ - 41 USD/os.

* NOSIČ – 13 USD/den – unese až 25 kg

* UBYTOVÁNÍ – zdarma, příp.1 USD, max. 4 USD/os.

* CESTA SOUKROMÝM MINIVANEM z Káthmándú do Besisaharu (5 hodin) – 125 USD/auto

* CESTA DŽÍPEM z Kagbeni do Jomsonu (ušetřen den pěší cesty v prachu) – 90 USD/džíp

* BUS z Ghasa do Tatopani (ušetřeno 2 dny chůze, 5 hod jízdy) – 160 USD/5 osob + 3 nosiči

* CESTA DŽÍPEM z Tatopani do Pokhary (5 hodin) – 300 USD/jeep

* CESTA DŽÍPEM z Pokhari do Káthmandú (8 hodin) – 260 USD/džíp

* VSTUPY do horkých pramenů či buddhistických chrámů na treku – 2 USD/ os., vstupy do posvátných míst v Káthmándú – 20 USD/os.

* TAXI pro 4 os. v Káthmándu – cca 10 USD/30 min.