9°C
V jednom z rozhovorů jste prohlásila, že si s nadšením již mnoho let vynahrazujete fakt, že za totality jste nemohla nikam. Nepatřila jste ani mezi ty, které by pustili do Jugoslávie?
Bohužel nepatřila. Nemohla jsem ani do té Jugoslávie, byla jsem tam jednou těsně před osmašedesátým a pak už jsem nikdy nedostala výjezdní doložku. A ano, teď si to všechno vynahrazuji a s upřímným nadšením.
Kde jste do roku 1989 tedy byla nejdál? A jak jste za takové situace trávili s rodiči dovolenou?
My jsme s našima jezdili na Rujánu a mám na to tu vzpomínku, že tam byla pokaždé příšerná zima. Ale asi nejčastěji jsme jezdili do Maďarska, našim se tam moc líbilo. Jezdili jsme na pobřeží Balatonu k takzvané Vinné hoře Badacsonu. Všude jsou tam vinice a naši si tam udělali přátele, kteří vyráběli víno a sýry, měli skvělé maso a takovou malou biofarmu. Pokaždé jim pak dali na cestu nějaký ten demižonek. Myslím, že si tam naši dost nad vínkem užívali. Bylo to zábavné, my jsme neuměli maďarsky, oni česky ani německy, ale vždycky jsme si skvěle rozuměli.
Kam vedla vaše první cesta po uvolnění hranic? Pamatujete si ji dobře, nebo ji již přebily další cestovatelské zážitky?
To si pamatuju moc dobře. Když se to tady začalo uvolňovat, slibovali jsme si, že jakmile to půjde, zajedeme si do Rakouska k Sachrovi na dort a na kávičku. A to jsme taky udělali, ale to byl jen jednodenní výlet. A první větší dovolenou jsme podnikli s mým manželem Petrem Skoumalem do Florencie, a to bylo nádherné. Jeli jsme vlakem a cestou jsme projížděli všemi těmi krásnými městy, které jsme do té doby znali jenom z mapy. Bolognou, Padovou, Veronou…
Cestujete nejraději sama – s rodinou – s cizími lidmi, do hotelu s delegátem – na vlastní pěst?
Nesnáším organizované zájezdy, proto se učím jazyky, angličtinu a francouzštinu, abych mohla cestovat sama a sama si vše zařídit a navštívit místa, která chci vidět. Cestovat ve skupině má sice tu výhodu, že nemusíte stát fronty na vstupy a že to za vás zařídí delegát, ale já se ráda procházím po městech jen tak a nechtěla bych se ohlížet na ostatní. Ráda cestuji sama nebo s nejbližšími, zájezd se skupinou Čechů a delegátem si i vzhledem k mojí profesi moc nedovedu představit.
A jaký jste vůbec cestovatel? Spíše „na kávu“ do Paříže, nebo na měsíc do Mexika? Spíše Evropa, nebo exotika?
Jsem přesně ten typ „na kávu do Paříže”, i když v mém případě spíš na skleničku, protože kávu nepiju. Cestuju spíš po Evropě, do vzdálenějších míst se moc nedostanu, protože mám mnoho závazků v divadle i v televizi a několik týdnů na exotiku nevyšetřím. Evropa mi bohatě stačí a jsem v ní šťastná.
Která z vašich zahraničních cest ve vás zanechala nejsilnější zážitek a proč?
To je těžké, já ráda cestuju a každou cestu si užiju, jsem věčný optimista. Cestuji opravdu hodně, mám s mými dětmi takovou tradici, že některé vymyslí destinaci, ve které jsme ještě nebyli, a tak dvakrát do roka vyrazíme na prodloužený víkend. Ale silný zážitek ve mně zanechala Skandinávie. Líbilo se mi, jak se tam k sobě lidé chovají, jak tam žijí… V Norsku bylo opravdu krásně.
Máte nějaký zatím nesplněný cestovatelský sen?
Nemůžu říct, že bych po nějaké destinaci vyloženě prahla, ale ráda bych se někdy podívala na Srí Lanku. O tom si ale zatím můžu nechat jenom zdát, protože mám nyní podepsaných několik smluv, takže se nemůžu vypařit na několik týdnů.
A užijete si stejně jako cestu za hranice republiky cestování po naší zemi? Kde to máte u nás doma nejraději?
Díky zájezdům s divadly znám spoustu měst Česka a kdybychom doma hráli kvízy, kde na mapě leží jaké město, rozhodně bych vyhrála. Ale i když mám Česko ráda a máme tu krásná místa, s cestováním tady mám trošku problém. Je to tím, že mě lidé poznávají, chtějí se se mnou neustále fotit, podepisovat. I když jim vždy ráda vyjdu vstříc, vytrhne mě to z toho pocitu dovolené a odvádí pozornost od místa, které bych si chtěla prohlédnout. Poslední dobou ale jezdím na romantické víkendy a to si užívám.
V Čechách vaše cestování bude vždycky provázeno pozorností, ale vybíráte si i zahraniční destinace podle toho, kolik do ní jezdí nebo nejezdí Čechů? Přece jen – populární Jitku Farskou nemůžete nechat před dovolenou doma…
Ano, zásadně si vybírám malá přímořská letoviska, kde je šance, že potkám minimum Čechů. Na jednom řeckém ostrově se mi totiž stalo, že si mě jeden český turista chtěl fotit nahou. To opravdu nebylo příjemné…
Říkáte, že pro vás není jednoduché udělat si několik týdnů volno, ale bývaly doby, kdy se držely „divadelní prázdniny“. Dnes už to tak běžné není? Nebo se vás týkají?
Letos si volno udělám. Vloni jsem totiž neměla prázdniny skoro žádné, protože jsem hrála na hradech, zámcích a divadelních festivalech, a v listopadu jsem už měla pocit, že do konce roku prostě nevydržím. Už to nikdy neudělám a letos se rozmazlím a v létě si vyšetřím alespoň tři týdny volna. Už ho nutně potřebuju, protože přes rok jedu pořád, o víkendech, o svátcích…
V čem všem tedy zrovna „jedete“?
Hraju v šesti divadlech, takže divadlo teď nejvíc. Hraju nejen v Praze, ale hodně jezdím i na zájezdy. Mám to moc ráda, protože je fajn hrát před vyprodanými sály, ale ty cesty… Ty mě vyčerpávají, to je katastrofa, ty naše dálnice! Kdo jezdí po D1, jistě mi dá za pravdu.
Takže až budete mít to vysněné volno, kam letos zamíříte?
Jak jsem říkala, ráda bych letos v létě zvládla hory, moře i svou milovanou Paříž. Mám novou učitelku francouzštiny, tak je potřeba toho využít…
Pokud byste si mohla splnit sen o ideální dovolené, což nemusí být totožné s cestovatelským snem ani s plány na toto léto, jak by vypadala?
Ráda bych spojila moře s vysokohorskou turistikou. Hory mám ráda v létě i v zimě.
