Vítěz Bailanda Tomáš Krejčíř byl pro Janu Paulovou (52) od začátku horký favorit. Sympatická herečka se zároveň svěřila Blesku, jak se vypořádala s pornoskandálem svého tanečního partnera. A jak souvisí manželský sex a její nemocné ploténky... Vyhrál podle vás Tomáš Krejčíř s Janou Gonsiorovou zaslouženě? "Pro mě byl Tomáš od začátku velkým favoritem. Diváci určitě cítili, že je to fajn chlap... a přesvědčili se, že i dobře tančí. Se svou partnerkou dokázali lidi jak rozesmát, tak dojmout k slzám. A příběh Jany byl hodně silný." Mluvíte tak nadšeně, fandila jste mu? "Musím se přiznat, že jsem mu poslala pár SMS!" (směje se) Není vám líto, že jste se nedostala do finále? "Necítím v sobě žádnou trpkost. Dvakrát nás podrželi diváci, což je pro mě jediná autorita." Vašemu tanečnímu partnerovi Zdeňku Fialovi se ale nesplní sen s Domem dětí... "To mě mrzí! A vymýšlím, jak mu s naplněním snu pomoct. Už jsem i oslovila nějaké lidi, přemýšlím také o nějakém charitativním představení." Jak vám bylo, když se provalila Zdeňkova "pornoaféra"? "Pro něho to byla taková 13. komnata, kterou chtěl mít zamčenou do smrti; on se za to sám nejvíc stydí. Mně ale vadilo, že jsem s tím byla spojována. V novinách se vedle slova porno objevila naše společná fotografi e z Bailanda. Ale já jsem do porna nikdy nedělala!" Přes rok vás trápila vyhřezlá ploténka. Jak jste tak náročnou soutěž vůbec zvládala? "Nabídku jsem přijala, když mě po roce už asi 14 dní záda konečně nebolela. A zdá se, že to bylo dobré rozhodnutí , protože tu ploténku tanec spíš léčil, než by jí škodil..." V posledních třech letech trápily ploténky i vašeho manžela Milana Svobodu. Souvisí to spolu? (směje se) "Asi ano, protože když nemohl kvůli ploténce nic těžkého zvedat, tak jsem to dělala já - a ruplo mi v zádech. Nebo to je tím, že máme doma špatnou vodu." Nebo děláte společně nějaké činnosti, které ploténkám moc nesvědčí... (směje se) "To bych neřekla, můj manžel je štíhlý a lehký!" S hudebníkem Milanem Svobodou jste manželé už 30 let. Jak jste to dokázali? "Máme se furt rádi! A také do společného života vkládáme humor, toleranci, nadhled a vědomí, že člověk toho druhého nevlastní. Jsem šťastná, že vedle něho mohu procházet životem." Partnerům hereček se většinou moc nelíbí, když hrají ve filmu nahé. "Už je to asi tak 20 let, kdy jsem se před kamerou svlékla do půli těla. Hrála jsem tehdy ve filmu Poslední leč Alfonse Karáska. Pan režisér Podskalský mi říkal, že to bude v dálce a v mlze." Ale nebylo. "Když jsem film viděla, málem jsem se propadla hanbou. A přemýšlela jsem, jak to vysvětlím mamince... Byla jsem absolutně zoufalá!" Při samotném natáčení jste se styděla? "Strašlivě. S Milošem Kopeckým jsem jezdila na lodičce po jezeře polonahá. Ale on byl velký gentleman a celou scénu se mi koukal jenom do očí!" (směje se) Odmítla jste kvůli nahotě nějakou roli? "Asi mi nebudete věřit, ale byla to moje první a zároveň poslední nabídka do Národního divadla! Jeden režisér chtěl, to jsem byla ještě studentka DAMU, abych se na divadle svlíkla do půl těla. Odmítla jsem." Hrajete v pražském Kalichu, ale jezdíte s představeními i mimo Prahu. Liší se publikum v různých městech? "To úplně jednoznačně! Je zajímavé, že čím je tvrdší kraj, a i podmínky k životu, tak jsou tam paradoxně úplně nejlepší diváci!" Snobárna je výsadou Prahy? "Je to spíš výsada některých malých úpravných měst, kde někteří lidé chodí do divadla, aby byli viděni. Ale většinou je to tak, že v prvních řadách je pár takových, zbytek je normální." Jací jsou nejhorší diváci? (směje se) "Určitě ti, co dostanou lístky zadarmo!" Co děláte, když jsou diváci chladní? "My vždycky s Pavlem Zedníčkem říkáme, že je musíme dostat. Zatím se nám to vždycky povedlo. Pokaždé do toho jdeme s velkou pokorou, protože si říkáme, že by bylo hrozné hrát komedii do ticha v sále. Což je ten hrozný herecký sen..." Když sál bouří, směje se a aplauduje, co pociťujete? "Je to pro mě honorář, za který si nekoupím mlíko a brambory, ale který tomu všemu dává smysl."