Lenka Filipová patří k stálicím českého hudebního nebe. Přestože působí křehce, dokáže si prosadit svou. A také už prý pochopila, že nemá smysl měnit sebe ani ostatní. Stále míváte hodinky posunuté o čtvrt hodiny napřed, abyste nechodila pozdě? Už jsem to zrušila. Pochopila jsem, že se nezměním a je třeba se s nedochvilností smířit. Stejně tak jsem poznala, že i druhé musím brát takové, jací skutečně jsou. Buď je akceptovat a kamarádit s nimi, nebo poodstoupit. Je ještě něco, co vás dříve trápilo? Třeba že mám velké uši nebo velký nos. Z toho jsem měla mindrák. (smích) No, plastičtí chirurgové umí zázraky... Plastiku neodmítám, možná jednou péče nějakého šikovného doktora využiji… Ale zatím o tom neuvažuji. A s nosem i ušima jsem se smířila. Jste šťastná? Jsem, protože si štěstí vytrvale buduji. Netrápím se zbytečnostmi a některé emoce brzdím rozumem. Co vás dokáže rozhodit? Když vidím křivdu, násilí. Většinou se ozvu. Lidé jsou na sebe drsní. Dokonce se říká, že ženy jsou drsnější než muži. Vnímám to, ale nevím, proč tomu je. Ženy mají být víly. Jenže spíše leckdy připomínají buldoky. Jsou snad muži málo silní? Mužský zůstávají mužskými, ale ženské se mění. Emancipace je v pořádku, ovšem nemá vést k extrémům. Nejsem feministka, a když je potřeba, podřídím se. To je novinka. Před lety jste se nechala slyšet, že se podřizujete nerada. Vždycky jsem byla svá. Nepřipustím, aby mě někdo ponižoval. Ale je-li vše v pořádku, podřídím se. I manželovi? Samozřejmě. Doma vládneme společně. I když to není pokaždé bez komplikací, ne vždy chce jeden z nás udělat kompromis. Oba jste dominantní? Jsme osobnosti. Stojíme si za svým, a tak je někdy výměna názorů řekněme vypjatější nebo emotivnější. Kdo je na dceru přísnější? Vy, nebo manžel? Třikrát dceři řeknu, ať si například uklidí. A nestane se nic. Manžel to řekne jednou - a je to. Kolikrát už jsem se jí ptala, čím to je. A co odpověděla? Že neví. (smích) Už s vámi dcera hrála nebo zpívala na pódiu? Nechce, je to takový stydlín, i když hraje moc hezky na kytaru a klavír a také pěkně zpívá. Dokonce si skládá vlastní písničky. Ale do ničeho ji nenutím. Vydala jste "best of", hodně jste se ohlížela zpět. Jaký to je pohled? Nechtěla jsem se ohlížet. Spíše zastavit a ujasnit si, kam mě muzikantské srdce táhne. Který z těch mnoha směrů, které jsem okusila, je mi nejbližší. A jaký je výsledek toho zamyšlení? Zjistila jsem, že mě baví styly střídat. A protože doba je kosmopolitní, na připravované desce se objeví i texty v angličtině nebo francouzštině. Takže směřování do zahraničí? Vždy jsem měla tu touhu a ambici. Jenže doba tomu nepřála, a když jsem byla nejaktivnější, hranici halila neprostupná opona... Dost jsem se tím trápila. Vím, že nyní už nemám tolik energie jako tehdy, ale přesto se chci o něco pokusit. Myslím, že na to stále mám, jsem takový zvláštní artikl. Nikde v Evropě jsem neviděla dívku-ženu takto hrající na kytaru a zpívající. Kde byste chtěla koncertovat? Mám už určité nabídky, ale z pověrčivosti je nechci ventilovat. Jste pověstná tím, že si zakládáte na textech, ale sama je nepíšete. Vracíte je hodně? Celkem ano a textaře tím přivádím do stavu zuřivosti. I vašeho dvorního básníka Zdeňka Rytíře? Ten by o tom mohl vyprávět nejvíc! (smích) S mnoha jsem byla nespokojená, škrtala v nich, měnila. Nemá to se mnou jednoduché. Na druhou stranu s některými jeho texty jsem mohla rovnou do studia. Což se ostatně kolikrát také stalo a třeba Zamilovanou mi diktoval do telefonu! Netajíte se tím, že občas zavítáte za kartářkou nebo věštkyní... Když někdo umí vyložit karty nebo číst ve hvězdách, předpověď většinou nemá chybu. Zpravidla to kombinuji. Život mě naučil, že není dobré spoléhat na jeden zdroj. A co když se předpovědi kartářky a astrologa rozcházejí? Pak se nad tím hodně zamyslím. Dám na intuici a většinou více věřím tomu, koho znám delší dobu. Například důležité koncerty si ale plánuji podle hvězd. Konzultovala jste s nimi před lety i zvažovaný konec kariéry? Samozřejmě. A dozvěděla jsem se, abych nebláznila. Že mám jen horší období, které časem odezní. A byla to pravda. Cítím, že od té doby vyjíždím vzhůru.