Z pekla prý není návratu. Ale tahle křehká usměvavá zlatovlasá panenka, někdejší moderátorka hitparády Eso na Nově, se vrátila. Tak šel čas s Terezou Pergnerovou...Za heroin dokázala utratit patnáct až dvacet tisíc denně, s heroinem v žilách i rodila (syna Samuela jí později odebral soud), několikrát se pokusila o sebevraždu, nafotila až příliš odvážné fotografie a tři milióny, které za ně získala, si prohnala žilami. "Asi nebyla jiná cesta," říká dnes třicetiletá Tereza Pergnerová. Tak tedy úplně nový život? To není až tak úplně novej život, řekla bych, že mám to štěstí, že žiju život spravedlivej, to znamená, pokud dělám něco špatnýho, tak se mi dějou špatný věci, a jsem-li poctivá sama k sobě, tak se mi dějou obyčejný a poctivý věci. Myslím, že všechno má svoji logiku. Když jsem se vrátila z komunity, bylo nutný dát do pořádku sebe, začít pracovat, a dalším úkolem je Samuel. Tak jestli tenhle úkol dotáhnu do konce, jako že ho musím dotáhnout do konce, i kdyby to mělo trvat léta, tak si dám posléze nový cíle. Vedu obyčejný život a docela sympatický. Bez hvězdnejch výletů do nebe. Vypadáte tak šťastně. Až tak úplně neřeším, jak vypadám, ale cítím se být spokojená a šťastná. Prožívám hezký období. Určitě jo. Stále žijete s maminkou a synem na chalupě u Rakovníka? Ano, tam pořád žiju, jsem z toho unavená, z toho každodenního ježdění, protože tím pádem o půlnoci pro mě nekončí práce, ale ještě mě čeká hodina cesty domů. Tak trošinku s tím bojuju, ale dobře mi tak, sama jsem si zavařila. Byt v Praze jsem prodala, přišla jsem snad o vše, co jsem si vydělala. A teď si víc vážím peněz a všeho. Jak jste sehnala práci? Jsem dítě náhody, nikdy jsem neškemrala a rádio Frekvence 1 bylo jedinou organizací, která ve mě uvěřila v době mýho návratu a dala mi šanci. A teď je to moje druhá rodina, věřím jim. Baví mě práce, to je důležitý. Ráda pracuju. Což nevylučuje, že jsem někdy unavená, otrávená, náladová. To k tomu patří. Spolupráce se vyvíjí dokonce tak, že připravujeme nový projekt. Nemůžu být konkrétní. Od pořadu Rande se budu posouvat někam dál, bude to taky každej den a uvidíme. Moderujete pořad, ve kterém se seznamují posluchači. A vy sama? Míváte rande? Řekla jsem, že až bude nějaká láska, posluchači budou vědět jako první, že ji mám. No jasně, protože s nima jsem denně v kontaktu, jim sděluju svoje pocity a vždycky v průběhu celýho Rande jim řeknu o sobě úplně nejvíc, ale... rande. Absolvovala jsem dvě nebo tři rande. Nervózní, nepříjemná, rychle jsem chtěla domů, takový no... nesnesitelný člověk. Myslím já. Možná je to zatím ještě předčasný, spíš si píšu s lidma nebo si voláme. Zatím mám obavu někoho pustit do svýho nitra, řekla bych, že bych se trošku rozmělnila. Já jsem teď spokojená tak, jak jsem. Věřím tomu, že najdeme nějakýho chlapa, kterej nás bude mít rád. Určitě. Jenom to nelámem přes koleno. Ale říkala jste, že jste zamilovaná do někoho, kdo o tom vůbec neví. Jo. Jo. Ale my spolu nejsme už ani v kontaktu, takže už by se to ani... nikdy... A možná je to tak dobře. Já jsem nikdy ve vztazích nebyla průbojná a neuměla jsem vytvářet nátlak... a teď už vůbec ne. Jsem sama. Ale s dítětem člověk nemůže bejt sám, to neexistuje. Je fakt, že mi třeba chybí doteky a ty hezký věci, který přináší vztah. Ale zase o to větší bouře to bude. To mě pak budou seškrabovat z nebe. Tatínek vašeho syna je ještě ve vězení? To téma je tabu. Jakou pohádku jste měla ráda, když jste byla malá? Měla jsem ráda vymyšlený pohádky. Určitě mě maminka zásobovala pohádkama, ale byla jsem ráda, když jsem v tý pohádce mohla figurovat. Takže smyšlený. O vojákovi, o kočičce Melince a tak. A totéž má rád Samuel. Pokud jsem doma, když usíná, což je jenom o víkendu, tak mu samozřejmě pohádky vyprávím. Obvykle on musí bejt bojovník, musí spáchat nějaký dobro, děti jsou takové. Vidí svět, jakej by měl bejt. Co vás při vysílání vyvede z míry? Vždycky mě vyřídí, když mi někdo napíše, že se právě dívá na moje fotky v časopise Leo. Tak to se mi malinko semknou čelisti a orosí čelo a pořád se s tím nemůžu vyrovnat. Ale strašně mě vždycky dojme a potěší, když lidi prožijou něco nádhernýho a opravdu se seznámí. A některý za tu dobu, co já ten pořad dělám, spolu už začli žít, některý se vzali. To mě utvrzuje v tom, že jakkoli mám pocit, že tahle doba je odporná, že víc si všímáme toho, jak vypadáme, držíme podělaný diety, tak přece jen ještě pořád mezi lidma funguje něco jako mezilidskej vztah, navzdory všem penězům. To mi vlévá optimismus do žil. Před časem seděl ve vrátnici rádia pán a chtěl, abyste mu podepsala vaši velice choulostivou fotografii. A vy jste ho nevyhodila, neurazila jste se, neudělala jste scénu. Jen jste šla a tu fotku podepsala... To je podle mě daň, kterou platím za zfetovaný rozhodnutí. Vždycky když se mě někdo ptá, jestli bych něco měnila, řeknu, že bych ani neměnila to, že jsem fotila pro Leo, jenom mi vadí fakt, že jsem se nerozhodovala střízlivá. To jsou prostě věci, který nejdou vzít zpátky. A dokonce jsem se nedávno dověděla, že mnoho lidí zvažuje spolupráci se mnou hlavně kvůli těm fotkám. Je to určitě pokryteckej postup. Ani by jim nevadily drogy. Myslíte, že všechno zlé už je za vámi? Myslím, že mě ještě čeká spousta životních prověrek. Všechno zlé určitě ne. Ale tohle vnímám trošku jako zázrak, protože tyhle věci se nedějou běžně. Já znám perfektně drogovou scénu, vím, kolik lidí se v ní beznadějně potácí. A nejsou to horší lidi než já, naopak. Mnozí z nich jsou mnohem lepší než já, jsou to silní lidi, jenom to strašně vzdali. Je to až nadpozemský, co se se mnou v tuto chvíli děje. Nikdy se mi nestalo, že bych byla několik let čistá. A když mi někdo řekne: A nepokazíš si to? tak to ve mně vzbudí takovej úsměv. To by neznamenalo pokazit si to. To by znamenalo prostě zemřít. Musíte mít sama ze sebe dobrý pocit. Nabízí se, abych vám odpověděla: Ano, to mám. Ale na tu pýchu jsem mnohokrát dojela. Na ty jistojistý výroky a soudy. Takže bych raději jenom řekla: Snažím se si to užívat, užívat si sebe, tak jak jsem. Teď můžu zcela stoprocentně říct, že jsem použitelná pro svýho syna. Už před rokem a půl, před dvěma lety jsem nic nebrala, ale zdaleka to nebyla taková Tereza, jaká tady teď sedí. Proč se to všechno stalo? Já nevím proč. Já to nepitvám. Asi nebyla jiná cesta. Možná... bůhví, co by ze mě vyrostlo, jestli mi rozumíte. Nabubřelej balón, kterej všechno zvládne. Fakt je, že jsem něco na tom dně poznala. Jsou to prostě perly na dně propasti. Ono to zní jako klišé, ale... myslím, že mi může každá vráska slušet.