Ti dva jsou vidět zvlášť jen velmi zřídka. Žijí spolu, pracují a také vychovávají dceru Agátu (4). Markéta Mayerová (36) a Slávek Boura (40) jsou prostě dvojkou k pohledání. Jak dlouho se vlastně znají a proč se mimo jiné dali na politiku? Proč se zajímají o astrologii a proč je jedním z nejoblíbenějších Slávkových koníčků lenošení? A co na to Markéta? Vypadalo to, že jste nejdřív byli kolegové a teprve pak přeskočila "jiskřička" a stali se z vás i partneři, jenomže to bylo přesně naopak... Markéta: Byli jsme spolu už v době, kdy jsme šli na konkurz na moderování Snídaně s Novou. Slávek tam nechtěl, ale přesto jsme se tam vydali s tím, že mi bude alespoň "nahrávat". Vzali nás oba. Neměli jsme potřebu mluvit o našem vztahu. Veřejným majetkem jsme se stali i tak. Slávek: Neřekli jsme to proto, že jsem nechtěl přijít o fanynky. Markéta: A já mu je chtěla dopřát! Vzali jste se? Markéta: Taky už dávno. Ale teprve, když se narodila Agáta, začaly se objevovat spekulace, kde jsem si to dítě uhnala. Druzí začali v ten okamžik Slávka okamžitě nazývat mým manželem. Slávku, vy jste ale už jednou ženatý byl... Slávek: Dá se říct, že jsem ženatý od konce puberty. Vaši synové z prvního manželství jsou už také v pubertě. Jak s nimi vycházíte? Slávek: Markovi je 16 let a Martinovi 12. Chodí k nám a jsme spolu poměrně dost. Určitě mi uniká spousta věcí, ale musím hodně a hodně dlouho klepat na dřevo, protože zatím je ta jejich puberta docela zvládnutelná. Bůhví, co ještě přijde. Markéta: S Agátou jsou bezvadný tým, prostě tři sourozenci. Ona je hrozný "raubíř" a kluky zbožňuje. A další miminko mít nebudete? Markéta: Slávek říká "tři a dost". Já se tomu nebráním, ale pravda je, že ještě stále mi není pětapadesát a Slávek není vykastrovaný. Jaká je vaše Agátka? Markéta: Jsou jí čtyři, ale šéfuje nám už dávno. Je plně samostatná, co se projevuje například tím, že už se rok sama obléká a musím říct, že dobře, i když vyznává "holandský styl" a vždycky má na sobě několik vrstev. Miluje růžovou, ale naštěstí je »in«. Velký zájem projevuje také o moje šperky a malovátka. Slávek: Hraje na klavír a má svůj vyhraněný styl. Nejčastější skladbou je pochod medvědů nebo skákající zajíček. Markéta: A už od dvou let začíná svou hudební produkci tím, že se nejdřív ukloní a pak očekává potlesk. Také úspěšně válčí na keramice a tomu jsme propadly obě. Bydlíte v domku za Prahou a v Dolních Břežanech jste se dali i na komunální politiku. Co vás k tomu vedlo? Markéta: Postavili jsme si takový »byt na trávě« a sešlo se nás tam pár, co jsme byli nespokojení s tím, co všechno v obci chybí. Pak jsme si řekli, že remcat dokáže každej a že by bylo dobrý s tím něco udělat. Utvořili jsme sdružení nezávislých a ve volbách z patnácti křesel v obecním zastupitelstvu obsadili dvanáct. Takže došlo i na Slávka. Takže jste si udělali tak trochu rodinný podnik... Slávek: Naštěstí jsou tam i jiní lidé, ale Markéta vede zdravotní komisi a na to je patřičně hrdá. Někteří si ale myslí, že to děláme špatně. To je v českém národě obvyklé. Spoustě lidem to je prostě najednou nepříjemný. Markéta: Podařilo se nám konečně otevřít lékárnu, ale i na takovou bohulibou činnost je třeba zajistit náklaďáky se stavebním materiálem a to vždycky někomu vadí. Příští rok chceme vybudovat stacionář pro sociálně slabé, další hřiště atd. Spousta lidí si ale myslí, že politika, včetně té komunální, je jen a jen "špína". Změnily se tím vaše názory na politiku? Slávek: Některé věci se nám spíš bohužel potvrdily. Uplatníte ještě svá původní povolání? Markéta: Právnictvím bych se dnes už asi neuživila, ale je fajn, když vidím nějakou smlouvu a můžu posoudit, jestli má všechny náležitosti nebo nemá, a když se mi něco nezdá, vím, kam to mám jít konzultovat. Jinak to pro mě už je hodně vzdálené. Slávek: Víte co... Já vystudoval speciální pedagogiku, učil na zvláštní škole, ale stále tvrdím, že jsem z tohoto oboru nevypadl. Šoubyznys, to je vlastně také speciální pedagogika. Každý, kdo si představí zvláštní školu, má představu vysoce sníženého IQ a je pravda, že lidé, co dělají v šoubyznysu mají IQ docela vysoké, ale některé body z té defektologie tam v podstatě jsou také. Normální člověk totiž v šoubyznysu dělat nemůže, protože normalita, rovná se banalita a ta nikoho nezajímá. A naše životy jsou už tak plné banalit. V moderování jste dokonale sehraní. Dovedete si představit, že byste na jevišti nebo před kamerou stáli s někým jiným? Slávek: Máme takové moderátorské spolupartnerství se specifickými kousky. Vymysleli jsme si například "živé obrazy", což představuje výraznou spolupráci s divákem. S nimi vytváříme živé obrazy tak, že z nich na pódiu uděláme třeba plynojem nebo oheň, to už je jedno. Zajímavé ale je, že máme neuvěřitelné štěstí a vždycky si k tomu z publika vytáhneme buď generálního ředitele nebo představitele města. Většinou se však svých rolí zhostí se ctí. Kdo je u vás hlavou a kdo krkem? Slávek: Někdy je matriarchát, jindy patriarchát. Protože masáž krční páteře považujeme za velmi zdravou, vedoucí role si velmi často vyměňujeme. Hodně se zajímáte o astrologii. Nechali jste si udělat partnerský horoskop? Markéta: Už dávno a můj zájem to podnítilo ještě víc, protože to, že člověk, který nás neznal, nám řekl i takové věci, jež jsme se báli přiznat sami sobě, mě doslova rozčílilo. Podle hvězd bysme spolu neměli vydržet vůbec, ale na druhé straně tam je i spousta příznivých aspektů, které to všechno zachraňují a tahají z bryndy. Horoskop, to je vlastně taková tvorba mantinelů, protože člověk má svobodnou vůli. Můžete se dozvědět, že váš život je cesta z Prahy do Brna a ne třeba do Plzně, ale nic víc. To, jak cestu zvládnete, kolikrát se zastavíte a co na ní budete provádět, je už vaše věc. Slávkův otec byl námořní kapitán. Vypráví o tom? Slávek: Táta je nekonečná studna historek a když začne vyprávět, nikdo ani nedutá a poslouchá. Viktor Kožený mu ale prodal lodě téměř "pod zadkem" a tak už nemá na čem jezdit a je v důchodu. Markéta: Dám vám příklad. Když jsem se s tatínkem viděla poprvé nebo podruhé, položila jsem mu otázku, za kterou jsem si myslela, že mě bude mít rád a zeptala se ho, jestli se někdy potkal s piráty. Přišlo mi, že to v dnešní době není možné, ale po čtyřech hodinách vyprávění jsem pochopila, že pirát je téměř u každé rejdy. Kdybych si v tu chvíli měla vybrat, jestli umřu žízní, nebo budu poslouchat, tak si tu vodu nalít prostě nepůjdu. A jak je to, Slávku, s tím vaším lenošením? Slávek: To je úžasný koníček, ale v poslední době ho bohužel zanedbávám. Je to vlastně základ řecké filozofie. Lehnout si pod olivovník, dát si víno a nikam nespěchat... myšlení, a dokonce vlastní, pak přichází samo. V našem chaotickém světě, kde neustále lítáme, sbíráme informace a jsme nuceni přemýšlet několika proudy, je lenošení záchrana. Je pravda, že někdy je člověk tak přetažený, že už ani vypnout neumí. Nebo nemůže ani spát... Slávek: Zásadní chyba! Heslo zní: nepodlehnout!