Krátké vlasy, nenalíčená, ale přesto velmi půvabná dívčí tvář. Kdo by si pomyslel, že patří finalistce Miss Slovensko a slavné slovenské zpěvačce. Jana Kirschner (24) totiž po prvoplánové slávě netouží. Důležitá je pro ni muzika, muzika a zase muzika. Jaký je její soukromý život? Co ji baví kromě hudby? Kdo byl její idol? Čeho se bojí a po čem ještě touží? Jste mladá, pohledná. Jste taky zamilovaná? "Jsem. Rozhodně." Prozradíte na svého vyvoleného něco? "Je o rok starší, studuje posledním rokem architekturu a má svou kapelu. Jsme spolu dva roky." Plánujete už nějak společnou budoucnost? "Pořád fungujeme v takovém polodětském polodospělém světě, ještě nemáme mnoho reálných problémů... Pokud jde o děti, mateřské sklony jsem nikdy moc neměla, ale pomalu si začínám uvědomovat, jak je rodina důležitá. Jednou bych chtěla mít hodně dětí, ale zatím se na to necítím. Svou svatbu si už vůbec nedovedu představit." Váš přítel má kapelu. Vybírala jste si cíleně muzikanta? "To ne. Můj partner nemusí být muzikant. Je ale vždy lepší, když ten druhý se vyzná v tom, co děláte. Pro muziku musí mít každopádně pochopení." Na fyzický typ nehledíte? Vysoký, černý... "Vzhledem k tomu, že já jsem dost vysoká, mám ráda vysoké muže." Máte na sebe čas, když vy hodně koncertujete? "Máme. To je samozřejmost." Bydlíte spolu? "Bydlím sama." Údajně se bojíte tmy. Co s tím děláte? "To je pravda. Doprovází mě to celý život. Když jsem venku v noci, tak se nebojím, ale jak jsem v uzavřeném prostoru a třeba vypne elektrika, tak to je pro mě šílený stav. Musím hned na balkón nebo ven, nesnesu být nikde sama zavřená. V noci mám rozsvícený celý byt, což znamená obrovskou spotřebu žárovek." Potemnělé pódium vám nevadí? "Tam je to v pohodě, protože vím, že jsou kolem mě lidé. Ale v úzkých chodbách, kde je úplná tma, to je problém." Narodila jste se v Martině. Jaká jste byla jako dítě? "U mě se to hodně střídalo. Když jsem byla malá, byla jsem takový rošťák. Ve škole jsem začala být hodně zodpovědná, měla jsem velké ambice, že budu chemička nebo právnička. V patnácti jsem od toho zase rychle upustila a začaly mě zajímat jiné věci." Jaké? "Tancovala jsem asi čtyři roky, všichni kolem mě byli starší, a tak jsem se s nimi začala potulovat a bavit se. Za rok se to zase změnilo. Udělala jsem nějaké fotky u fotografa, který mě oslovil. Ty se pak dostaly až do agentury, která organizuje Miss Slovensko. Řekla jsem si, že to zkusím. Dostala jsem se až do finále, kde jsem skončila pátá." Co jste od soutěže Miss čekala? "Nic. Život v Martině byl takový, že jsem chtěla udělat cokoli, co by byla zábava. Důležité to bylo v tom, že jsem potkala lidi, kteří mě posunuli k muzice." Nesnila jste o tom být modelka, zpěvačka? "Zpěvačka ano. Běžně jsem vyhlašovala, že budu zpívat. Všichni se mi smáli, připadalo jim to hrozně nereálné." Měla jste v dětství pěvecký idol? "První zásadní deskou v mém životě bylo první album Whitney Houston. Pak jsem poslouchala Michaela Jacksona, Depeche Mode... A samozřejmě každé ráno Mekyho Žbirku a Mariku Gombitovou ze slovenského rozhlasu, protože mě tím máma budila. Jak hrál Žbirka s Gombitovou, věděla jsem, že musím vstávat (smích)." Nemáte k nim teď negativní vztah? "Bála jsem se, že to na mě zanechá následky, ale naštěstí ne. Dnes máme s Mekym velmi pozitivní vztah." Jste finalistka "miss". Dělala jste modeling? "Vlastně ne. Jako modelka jsem fotila asi třikrát, po mole jsem nikdy nešla." Moc jako miss nevypadáte v civilu ani na pódiu. Sestřih na kluka, žádné šaty, podpatky... "Když stojím na pódiu, musím se cítit hlavně dobře. Párkrát jsem se pokusila být za dámu a vždy to dopadlo katastroficky." Takže nemáte stylisty, vizážisty... "Mám samozřejmě oblíbené lidi, s nimiž ráda pracuji, ale image se moc nezabývám. Jak dopadne fotka, záleží podle mě spíš na energii než na make-upu. Při koncertech se líčím sama. Tuhle se mi stalo, že jsem vystupovala v televizi a v šatně nešlo světlo. Já jsem se nalíčila potmě a šla zpívat. Maskérky byly docela vyděšené..." Vypadá to, že muzika je jediná věc, co vás v životě baví. Máte i jiné záliby? "Baví mě spousta věcí. Problém je, že jenom chvilku. Když jsem začala zpívat, tak se rodiče domnívali, že to zase bude nějaká krátkodobá záležitost. Teď už pochopili, že to myslím vážně. Co dělám? Kromě muziky si třeba píšu krátké povídky, hodně čtu..." Chtěla byste ty povídky jednou publikovat? "To ne. Jsou hodně osobní, jenom pro mě." Píšete si deníky? "To bylo dřív. Pak to přešlo do psaní textů, kam dávám všechno, co prožívám a cítím. Deníky mám schované z doby, kdy mi bylo čtrnáct. Občas je čtu a je to velmi zábavné." Jaké máte neřesti? Prý ráda pijete pivo... "Obvykle pivo nepiju vůbec, ale jak dorazím do Čech, musím si jedno nebo dvě malý pivka dát. A hrozně mi to chutná. Ale neopíjím se, užívám si spíš tu chuť." Vidím, že kouříte. Neškodí to hlasu? "Kouřím, ale myslím, že hlasu to neškodí. Určitě to škodí mně. Uvědomuju si to, ale nechávám to tak." Po desce V cudzom meste se kolem vás strhl velký poprask. Teď trochu utichl. Proč? "V cudzom meste byla moje druhá deska. Tehdy nebylo na Slovensku mnoho produktivních zpěvaček, a tak jsem zaplnila volný prostor. Najednou se "Kirschnerka" vyskytovala na každém rohu. Bylo toho moc. Měla jsem pocit, že by se měl ten boom kolem mě zklidnit. Pak vyšla deska Pelikán, která je o mnoho komornější. Dá se říct, že nevyvolala tak masový zájem. Mě to ale nechává klidnou, myslím, že to je v pořádku." Připravujete teď novou desku? "Ano. Z osmdesáti procent je hotová, ale ještě nemá název. Od předchozích se liší tím, že je úplně celá ve slovenštině. Vyjde v listopadu a pak začneme připravovat anglickou desku, kterou bychom chtěli vyvézt ven." Myslíte, že holka ze Slovenska může prorazit v zahraničí? "Možná je to lehčí než prorazit na Slovensku a u vás."
Jana Kirschner (24) se narodila 29. 12. 1978 v Martině. V sedmnácti se probojovala do finále Miss Slovensko a skončila na pátém místě. Rok na to vznikla její první deska Jana Kirschner. Přelomovým albem však byla druhá deska V cudzom meste. Získala několikrát slovenského Zlatého slavíka a posbírala i několik cen Hudební akademie. Právě natáčí svou čtvrtou desku.
