Fo, který byl významným představitelem politicky zaměřeného divadla, navazoval na absurdní divadlo, přičemž jeho hry jsou čistě osobními fraškami s vážným podtónem.

Nobelovu cenu získal podle příslušného výboru jako „dědic středověkých kejklířů, který pranýřuje moc a obnovuje hodnoty utlačovaných“.