V 19 letech jste utekl do cizinecké legie a dobrovolně odjel bojovat do Indočíny. Prý jste tam zabil tři lidi. Co ve vás válka zanechala?
„Děsivé vzpomínky, které mě doteď budí ze snů. Riskovali jsme tam životy, v jednu chvíli jsem si dokonce říkal: Za pár minut zemřu. Ale osud mi dal možnost žít dál. A paradoxně jsem pak jako Vinnetou šířil pacifismus a lásku.“

V roce 1959, kdy už jste se živil herectvím, vám nabízeli smlouvu z Hollywoodu. Proč jste ji nepodepsal?
„Byl jsem časově strašně zaneprázdněný, zrovna jsem v Římě natáčel několik filmů najednou. A také jsem se bál. V Hollywoodu můžete uspět, ale také se snadno může stát, že neprorazíte a budete jako herec zapomenut. Nechtěl jsem jít do takového rizika.“


Role náčelníka Apačů vás provázela životem, ale film Vinnetou se vrací z roku 1998 kritici i diváci strhali. Jak jste to přijal?
„Nebyl jsem spokojen. Napsal jsem k němu scénář, který ovšem producent několikrát předělal, až jsem ho vůbec nepoznal. Byla velká chyba, že jsem souhlasil s tím, že v něm budu hrát.“

Kdo byl vaším hereckým vzorem?
„Když jsem byl mladý, tak jednoznačně Jean Gabin. Později jsem obdivoval herectví Jeana-Paula Belmonda.


 Je vám 86 let, máte ještě herecké plány?
„Jisté je jen to, že už se nikdy nevrátím k Vinnetouovi!“ (smích)

 Máte strach ze smrti?
„Kdo nemá! Snažím se ho potlačit a na smrt nemyslet.“

Fotogalerie
18 fotografií