8°C
O vás se ví, že jste světoběžník od té doby, co jste v roce 1985 emigroval.
„Abych vás opravil – já nikdy neemigroval. Emigrant je ten člověk, který se rozhodne opustit jeden stát a odejít do druhého. Já jsem normálně odjel do Rakouska filmovat. To filmování se prodloužilo. Nejdřív mi slíbili poslat do Bad Gasteinu, kde jsem točil televizní seriál Via Mala, prodloužení výjezdní doložky. Pak mi producent přinesl na plac doporučený dopis…“
Prodloužení doložky?
„To jsem si myslel, ale bylo tam napsáno: Odsuzuje se k zabavení majetku a na tři roky vězení. To znamená, že mě z toho státu vyhodili. Zbavili se mě jako nežádoucí osoby. Já tam stál jen v oblečení, co jsem tam měl, a věděl jsem, že se vrátit nemůžu, protože by mě zavřeli. Tuhle nabídku socialismu na ubytování zadarmo jsem nevyužil.“
Tehdy se říkalo, že to odsouzení bylo za jakési pašování krve na Západ. Jak to vlastně bylo?
„Ano, je to pravda, pokaždé, když jsem jel přes hranice, převezl jsem pět litrů krve tam a pět zpátky. Ve svém těle.“
Jak jste tam dostal ženu a malého syna?
„Naštěstí tam tou dobou byli se mnou. Jinak by to asi šlo těžko.“
Měl jste štěstí a hned se chytil jako herec!
„Ano, tehdy za mnou přišel slavný divadelní režisér Peter Zadek a nabídl mi roli v hamburském divadle. Mělo to dva háčky, jednak jsem ještě neuměl dobře německy a za druhé šlo o roli veršovanou, jakým jsem se do té doby vyhýbal. Navíc to byla postava Antonia ve Vévodkyni z Amalfi – nejblbější postava v divadelní historii.“
Ve vaší situaci to ale byla spása.
„Ta hra je samý šílenec, což je pro herce dobré, ale Antonio o tom není. Já ji nenáviděl už na Slovensku. Jenomže se nedalo nic dělat, když jsem chtěl mít nějaké živobytí.“
No ale docela slušně vás to živilo…
„Kdyby mě na Slovensku neodsoudili na tři a půl roku do vězení, nikdy bych se do toho nepustil.“
Mimochodem, jak to bylo s vaší maminkou, nepustili vás prý ani na její pohřeb?
„Ona umírala a já za ní nemohl přijet, protože by mě hned zavřeli. Ale možná, že jsem měl přijet a aspoň to zkusit. Samozřejmě že mě to trápí, ne ten pohřeb, ale že jsem tam nebyl, když umírala. S tím se nevyrovnáte nikdy. Z dnešního pohledu je to ovšem absurdní. Dnes vás rozčiluje, když na hranicích jen chtějí vidět váš pas. Přesto, že je kapitalismus v krizi a že totálně selhal, nemůžu dodnes říct, že by socialismus byl dobrá alternativa.“
Kapitalismus kromě jiného kritizujete za potlačování kultury…
„Komunisti lámali ideologií, kapitalismus komercionalismem. Musíte mít ratingy, přehled, kolik diváků má ten který pořad, proto se hrají hloupé komedie, lehká strava. Ten tlak na televizi a divadla je příšerný. Obětí jsou pak také herci. To se musí změnit.“
Jak?
„V televizi jsem slyšel, že jedna benzinová společnost má v roce krize zisk 31 miliard dolarů. V době krize! V době, kdy se lidem krátí důchody, kdy se nezdvihají platy a vládne nezaměstnanost! To nemůže být v pořádku. Jednoduše to lidi nebudou akceptovat. “
Budou revoluce?
„V Bratislavě už to začíná, všude v Evropě se to začíná hýbat, podobně jako v roce 1968 nebo 1989. Lidi to prostě už nebudou snášet.“
A jak to dopadne?
„Nejsem vizionář, ale doufám, že všechny ty nadnárodní firmy přestanou lidi vydírat.“
Vraťme se od revoluce k vám ...a k vaší ženě. Jak to, že je tak málo vidět po vašem boku?
„Ona se nerada fotí. Vůbec se nerada ukazuje na veřejnosti. A teď si představte, že do našeho domu v Hamburku se nastěhoval Boris Becker ostře sledovaný paparazzi. Moje žena se objevila na fotografii v novinách a byla z toho nešťastná. Já jí říkal, že tam vypadá velmi dobře.“
Co dělá?
„Pomáhá mi intenzivně s divadlem, dělá mi zázemí. Ona je můj domov, jak se říká.“
Málokdo ví, že jste otcem geniálního syna…
„Jsem pyšný na to, že si na Berkeley University v Kalifornii udělal doktorát, v Curychu studoval na profesuru a teď je v Oxfordu, kde pracuje na obrovském projektu a přednáší.“
Nikdy ho nenapadlo hrát?
„On je moudrý, tak proč by ho to mělo napadnout?“
Vás to ale naštěstí napadlo a někdy je to asi pěkná zabíračka, co? Třeba ve hře Kukura dvě hodiny nesejdete z jeviště.
„Roli jsem se učil osm měsíců a opravdu to bylo těžké. Navíc ten text nemá logickou návaznost. Když se na jevišti zlomí stolička, tak víte, co máte říct, ale tady nic takového není. Bylo to tak náročné, že jsem se to během těch osmi měsíců začal učit v Indii a dokončil v Keni (směje se).“
Ve zmíněné hře je dost místa věnováno stáří. Bojíte se ho?
„Věděl jsem, že přijde smrt, ale to stáří, to je jedna velká nepředstavitelná blbost. To nemá logiku. Jedině tu, že se vám přestane chtít žít, když už nebudete moc jíst sladké, kyselé, slané, ani tučné.“
