9°C
FOTOGALERII TOBIASOVÝCH DĚL NAJDETE ZDE!
Na konci padesátých let dvacátého století byl Herbert Tobias rebelem a hvězdou německé fotografické scény. Dnes si na jeho jméno vzpomene málokdo. Možná proto, že tou opravdovou legendou se stal jen v odborných kruzích.
K focení se dostal vlastně náhodou jako samouk. V devatenácti fotil na ruské východní frontě, kde sbíral první zkušenosti nejen s fotografií, ale i s muži. Fakt, že byl Tobias gay, mohla zapříčinit smrt otce a ztráta mužské autority během dospívání.
Vlastní fotografická dráha začíná pro Tobiase až v Paříži, kam se roku 1951 přestěhoval se svým americkým přítelem Richardem Dickem, protože už nemohli dál snášet prudérní Berlín, homosexualita zde byla podle § 175 trestána několikaměsíčním vězením. V Paříži pak fotil módní snímky pro časopis Vogue a objevil pro fotomodeling Nico (Christu Päffgen), která se později proslavila jako zpěvačka skupiny Velvet Underground.
Po jedné rvačce v pařížském baru, kde probíhal policejní zátah na gaye, byl Tobias vyhoštěn a byl tak nucen vrátit se zpět do Německa, kde si v krátké době vydobyl pozici uznávaného fotografa. Kritika byla nadšená, jeho fotografie popisovala slovy jako „sladce jedovatá erotika“ nebo „dráždivá a živá skutečnost, překypující atmosférou pikantní svůdnosti“.
Rád fotil poválečné město Berlín, nejlépe s krásnými modelkami na pozadí trosek a ruin. Liboval si v tomto kontrastu zkázy a krásy. Připadalo mu to neuvěřitelně sexy.
Ústředním tématem jeho fotografií však zůstává muž. Fotograf neskrýval svou homosexuální orientaci, naopak ji stavil do popředí. Tobiasovy portréty ožívají intimním dialogem s modelem. Ten fotografa svádí a zatahuje ho přímo do děje, z fotek je tak cítit i autorova přítomnost.
Herbert Tobias byl velmi atraktivní muž a sám si toho byl vědom. „Byla období, kdy jsem byl na mužského až příliš krásný,“ tvrdil o sobě fotograf. Vznikla tak řada autoportrétů.
V polovině šedesátých let vystoupil zcela záměrně z rozjetého vlaku své kariéry. Následovaly roky plné excesů, kdy fotografie hrála jen druhotnou roli. Rebel, který utvářel svůj život podle vlastních pravidel, dával průchod své touze po extrémech a extázi, která prýštila z neutišitelné touhy po životě. Dostal se tak až na hranici chudoby, ale o prachy mu nikdy nešlo, chtěl v životě jen cítit pocit štěstí.
"Já mám jinou představu životního úspěchu. Uskutečnit sebe sama natolik, jak je to jen možné. Realizovat své nadání v nejvyšší možné míře, ale ne za každou cenu. Nemít dost peněz je někdy pěkná otrava. Ale chudý bych se cítil teprve tehdy, kdybych už nedokázal pocítit žádnou radost ze života, žádnou lásku, žádnou bolest.“ Nad vodou ho držela finanční podpora od jeho přátel a mecenášů.
Nové pole působnosti Tobias našel v gay magazínech. Fotografie a texty, které tu zveřejňoval, mu získaly proslulost na homosexuální scéně. Pořizoval erotické fotografie mužů, nyní již i barevné, které vycházely často na obálce. K tomu publikoval mnohé texty, které ilustroval svými vlastními fotografiemi, které ukazovaly naturalistickou realitu nahého těla.
V roce 1982 zemřel na AIDS, na nemoc tehdy ještě považovanou za stigma vyvrhelů.
Fotografovy snímky působí dojmem bezčasí, a přece jsou moderní. Tobias se nedá zařadit ke konkrétnímu stylu, Tobias byl ve svém životě solitér.
Výstava fotografií Herberta Tobiase probíhá v Galerii Rudolfinum od 14. 1. do 28. 3. 2010.
