Vlaďku k zoufalému činu přiměly problémy ve vztahu s Macurou. Už se jí zajídaly jeho hluboké deprese, do kterých po smrti Bartošové upadl, že ji nutil naslouchat náboženským písním, že bydleli de facto v holobytu... Ve středu v noci ze středy na čtvrtek od něj odešla a zavolala vdovci, kterého poprosila o pomoc. Ve tři hodiny ráno se chtěla dostat z Líbeznic do Plzně k matce. „Josefe, prosím vás, mohl byste mi udělat laskavost? Mohl byste mě, prosím vás, odvézt k mámě?“ prosila Vlaďka Rychtáře. Ten i přesto, že byly tři hodiny v noci, pomoc přislíbil a zároveň se jí zaručil, že u toho nebudou žádná média.

Zůstalo ale jen u slibů. Josef nejenže nepřijel ani nikoho neposlal, takže zoufalá blondýna odjela až ranním autobusem, vdovec ještě pak na serveru extra.cz zveřejnil celý jejich telefonát! Tím Vlaďku nejen hluboce ranil, ale hlavně porušil zákon! „Musím říct, že tohle postižitelné určitě je, protože je to hrubě neetické. Já to vidím ne na trestný čin, ale na přestupek a pokutu v řádech tisíců korun,“ okomentoval zveřejnění telefonátu pro Blesk právník Jan Černý. „Nevím ale, jak to posoudí orgány činné v trestním řízení nebo přestupková komise. Považuji to za hluboce nemorální a přinejmenším přestupková komise by se tím zabývat měla,“ dodal.

Přepis telefonního rozhovoru Josefa s Vlaďkou

J. R.: „Haló?“

V. Š.: „Josefe, Josefe, haló, haló...“

J. R.: „Haló?“

V. Š.: „Josefe...“

J. R.: „No, prosím!“

V. Š.: „Josefe, prosím vás, mohl byste mi udělat laskavost? Mohl byste mě, prosím vás, odvézt k mámě?“

J. R.: „Jak k mámě?“

V. Š.: „Do Plzně.“

J. R.: „Jako odkaď?“

V. Š.: „Z Líbeznic.“

J. R.: „Nevím, kdo mi volá ani. Takže to já nevím.“

V. Š.: „To jsem já, Vlaďka.“

J. R.: „Jo, od toho... Já vím, no. Kdy tam chcete odvízt z těch Líbeznic?“

V. Š.: „Já bych potřebovala odvézt teďka, odjet pryč.“

J. R.: „Hm, no já se domluvím se Standou, a že tam bude asi za půl hodinky.“

V. Š.: „Prosím vás, ale já bych chtěla bez médií.“

J. R.: „Já tu žádný média nemám.“

V. Š.: „Já jdu odsaď, já už to nechci.“

J. R.: „Takže já vám tam pošlu někoho. Já vám zavolám, Vlaďko.“

V. Š.: „Já jsem na zastávce tady. Děkuju vám za laskavost.“

J. R.: „Za málo, nashle!“

(pozn.: Vlaďka pak čekala na pomoc 4 hodiny. Marně...)