Jaké bylo první setkání s Ivetou, když přišla do kapely Kroky Františka Janečka?

„Vřelé a přátelské. Jezdili jsme spolu na koncerty, zájezdy, ale obrovští kamarádi jsme nebyli. Bylo to takové polopracovní a polokamarádské. Chovali jsme se k sobě jako kolegové. Možná si mnozí myslí, že třeba něco proběhlo. Ale to vůbec! S Ivetou všechno probíhalo na profesionální bázi.“

Jaká byla na zájezdech?

„To je tak strašně dávno, že si na historky z cest nevzpomínám. Naposledy jsem s ní ale spolupracoval, když jsem jí nabídl roli v muzikálu Mona Lisa. Bohužel nestíhala, nechodila na zkoušky a nakonec za mnou přišla, že do toho muzikálu nepůjde. Teď si ale vzpomínám, že když jsme spolu točili desku Václavák, tak na natáčení byl i Láďa Štaidl. Iveta byla v takovém rozpoložení, že jí vůbec nešlo jednu písničku nazpívat. Nemohla se do toho dostat, tak jí Láďa hrozně vynadal. Šla se vyplakat na toaletu, a když se vrátila, tak to dala senzačně!“

Měli o ni kluci zájem? Přišel třeba někdo za vámi s tím, že by chtěl s Ivetouseznámit?

„Samozřejmě, ale Iveta byla natolik profesionální, že neproběhlo vůbec nic, ani s muzikanty v kapele. Tehdy měla v hlavě jen tu práci. A Petra Sepéšiho, který když zemřel, tak se z toho nemohla vzpamatovat. Dlouho potom neměla žádný vztah s jiným chlapem. Byla hrozně čistá, a když už měla vztah, vždy byl dlouhodobý. Žádní muži na jednu noc.“ 

Zmínil jste muzikály. Viděl jste s ní nějaký, když už nehrála v tom vašem?

„V Draculovi. Hodně dělala s Karlem Svobodou a byla senzační. Vždyť ty písničky se hrají dodnes. Bohužel v tom mém nehrála, a to mě hodně mrzí.“

Byl jste s ní v kontaktu i poté, co přestala zpívat a začala mít problémy?

„Samozřejmě jsem to sledoval, volal jsem jí, zda nepotřebuje pomoct. V době, kdy měla pořad v televizi, jsem tam byl jako host a snažil jsem se jí pomoci, ale nedopadlo to.

Proč, co se stalo?

„Pan Rychtář to vzal za špatný konec. Druhý den napsal, že Iveta nepotřebuje žádnou pomoc a že se na ní chci jen zviditelnit, což mi přišlo trapný. A to mě Vladimír Kočandrle, který jí dělal manažera, požádal, abych vystoupil na jejím koncertě v Lucerně, který se nakonec nekonal. Všechno se to nějak otočilo proti mně. Ale bral jsem to s nadhledem.“

Kdy jste se viděli naposledy?

„Asi před třemi měsíci, náhodou na Slovensku, kde jsme oba měli vystoupení. Vypadala fantasticky. To jsem jí i řekl – že jsem rád, že se dala dohromady, a že vypadá skvěle. Udělalo jí to radost. Ten náš vztah mezi námi se už mezitím změnil, chovala se ke mně jako ke staršímu bráchovi.“

Takže vás ani nenapadlo, že to bude mít takovou tragickou dohru?

„V tu chvíli ne. Když jsem ale viděl fotky z poslední doby, kde opravdu nevypadala dobře, zhrozil jsem se a věděl, že potřebuje pomoc. Měl jsemtendenci jí zavolat, ale říkal jsem si, že to udělám, až se vrátím ze štace na Slovensku. Už jsem to nestihl. Mrzí mě to.“

Vy sám jste šel v to tragické úterý večer zpívat. Jak se jde s takovými pocity na jeviště?

„Bylo to smutné. Věnoval jsem jí v Kašperku písničku Největší z nálezů a ztrát. Publikum zapálilo zapalovače, svítilo mobilama a já jí to poslal tam do nebe. Bylo to hodně dojemné. Dokonce jsem se v tu chvíli potřeboval posadit. Přiznám se, že jsem to neustál, emoce zapracovaly. Potlesk měla asi pět minut.“

Kdyby za vámi před týdnem přišla a řekla: Michale, pojď, uděláme desku. Šel byste do toho?

„Dokonce jsme se o tom před rokem bavili, možná to bylo déle. Nabízel jsem jí, že jí napíšu písničku, nakonec to udělal Shimi a myslím, že to bylo mimo místu. Něco o andělech, bylo to celé špatně. Nazpívala i vánoční desku, která nebyla povedená, nikdo ji tam neohlídal. Bylo to šité dost horkou jehlou. Sledoval jsem to a bylo mi jí líto. S Ivetou se totiž muselo dost opatrně pracovat."

Co to znamená?

„Buď měla okamžiky, kdy jí to nešlo, nebo zpívala senzačně! Když jí to nešlo a nemohla se dostat do těch emocí, tak se musela vést. Jakmile začala dělat se Shimim, dál jsem se do toho neangažoval a respektoval, že dělá s někým jiným. Věděla, že kdykoli může zavolat, určitě bych jí neodmítl. To, jak žila poslední dobou, to bylo hodně špatné. Od lidí, kteří s ní byli v blízkém kontaktu, se jí nedostávalo správné pomoci. Myslím, že měla dostat odbornou lékařskou pomoc, to se zanedbalo, až se to v té její hlavě tak nakulminovalo, že to nezvládla.“

Myslíte si, že svoji sebevraždu připravovala?

„Je to strašně symbolické a myslím, že o tom přemýšlela dýl. Udělala to na narozeniny pana Rychtáře, bylo to podobným způsobem, jako přišla o Petra Sepéšiho, který také zemřel na přejezdu. Mrzí mě, že to lidi kolem ní nepoznali. Je to velká škoda, kdyby se jí pomohlo, mohla tu ještě dlouho být.“

Mluvil jste s Ladislavem Štaidlem, jejím prvním manželem?

„Psal jsem mu hned ten den, kdy se to stalo, že on byl jediným mužem, který to s ní uměl a u kterého byla šťastná. Iveta byla hodně zranitelná a muselo se s ní velmi opatrně zacházet. Myslím si, že od chvíle, kdy spolu nebyli, to už šlo jen z kopce. Je mi teď nejvíc líto Artura, který to bude mít moc těžké a musí sebrat hodně síly. A když jsem včera viděl tu reakci lidí, bylo vidět, že ji měli moc rádi. Je škoda, že to takhle dopadlo.“