„Pokud Ivetanapsala dva dopisy, Arturovi a Rychtářovi, na rozloučenou čtyři dny před sebevraždou a on je četl, na její smrti se z obrovské části podílí,“ řekl Blesku rozhodně Saavedra a rozčileně dodal: „Proč to nenahlásil, že tu jde o život! Proč ji nenastrkal do auta a neodvezl na psychiatrii? Proč nezavolal sanitku? Měli by ho zavřít za neposkytnutí první pomoci!“

A Golda? Ta pláče: „Iveta tu mohla ještě být, kdyby nebyl tak krutě bezcitný a lhostejný!“ Chůva, která Ivetě nesčetněkrát zachránila při jejích pokusech o sebevraždu život, prostě nechápe. „Vždyť on je spoluviník, pokud ty dopisy několik dnů dopředu četl. To je prostě strašný,“ pláče Golda.

Golda Ivetě několikrát zachránila život. Když viděla sebedestruktivní chování Ivety, nespustila z ní oči. Když se Iveta předávkovala nebo podřezala ve vaně, okamžitě ji nechala hospitalizovat na psychiatrii.

Byla to také Golda, kdo Ivetu přinutil k tříměsíční léčbě v psychiatrické léčebně v Kroměříži. „Když já, chůva, cizí člověk, dokázala Ivetu dostrkat do auta a odvézt k doktorům, jak je možné, že se tohle nepodařilo panu Rychtářovi, manželovi?“ táže se Golda s tím, že Ivetě se nikdy na psychiatrii nechtělo.

„Je povinností toho nejbližšího, aby ji k tomu donutil. A to všemi prostředky, třeba i po zlém,“ zdůrazňuje Saavedra a dopáleně pokračuje: „Co to je za hloupá slova Rychtáře, že mu Iveta tvrdila, že doktory nepotřebuje a že je v pořádku? Vždyť on ji viděl! On ty dopisy na rozloučenou četl!“

Golda uvažuje také o tom, že když Ivetiny vzkazy Rychtář viděl několik dnů před sebevraždou, i obraz Iveta namalovala dřív. A on ho viděl. „Tomu nedošlo, co vidí? Iveta nikdy nepoužívala takhle syté barvy. A ta červená je přece krev a ten kruh je život a protože je uzavřený, takže rovná se smrt,“ míní Golda.